Text převzat z em.muni.cz, článek vyšel 10. března 2021.
Finanční sektor vždy táhl absolventa Ekonomicko-správní fakulty MU Richarda Podpieru víc než cokoliv jiného z oboru. Svůj život spojil v posledním desetiletí s Československou obchodní bankou.
Na Masarykově univerzitě studoval na ekonomicko-správní fakultě hned druhý rok od jejího vzniku, tři roky po sametové revoluci. Po státnicích získal doktorát z ekonomie v centru CERGE-EI a zamířil do Spojených států. Jako ekonom pracoval pro Mezinárodní měnový fond ve Washingtonu a po návratu do Prahy působil, před nástupem do ČSOB, v konzultační firmě McKinsey&Co. Bydlí v Praze, a přestože se rodákovi z Brna do Prahy původně vůbec nechtělo, po šesti letech ve Washingtonu se mu vzdálenost mezi Prahou a Brnem už tak velká nezdá.
Proč při rozhodování o studiu padla vaše volba na Masarykovu univerzitu?
Jsem z Brna a o jiné škole než o Masarykově univerzitě jsem vážně neuvažoval. Spíš jsem řešil, co studovat. V té době začaly být ekonomie a finance hodně atraktivní obory, ve kterých se hodně věcí začalo budovat od začátku, takže jsem si nakonec místo matematiky nebo práv vybral ekonomicko- -správní fakultu.
Jaká byla studia na nové fakultě?
Můj hlavní pocit z té doby je, že se všechno dělo hodně rychle. Byli jsme druhý ročník, který fakulta měla, a myslím, že tehdy nikdo přesně nevěděl, jak má vypadat výuka na dobré ekonomické škole. Ale nadšení učitelů i studentů z nových věcí bylo velké a nakonec se to poskládalo velmi pěkně. Mně osobně hodně pomohlo, že tehdy tam v rámci programu pomoci českým školám učil Američan Michael Hobbs. Učil nás mikro- a makroekonomii a finanční trhy, a co jsem se tehdy naučil, používám dodnes. Mnoho lepších učitelů jsem od té doby nepotkal. Rychlý byl ale i můj osobní život. Už v prvním ročníku jsem se oženil a narodila se nám první dcera. Potřeboval jsem pracovat a měl jsem štěstí, že Michael založil se dvěma studenty vyššího ročníku, Danielem Gladišem a Karlem Bastlem, makléřskou firmu Atlantik finanční trhy, do které jsem skoro od začátku nastoupil.
Takže řečeno dnešními termíny, byl to takový start-up?
Ano, start-up, který se snažil i díky přidané hodnotě analytického oddělení obchodovat české akcie se zahraničními investory. Atlantik byl velmi úspěšný, určitě patřil mezi nejlepší makléřské firmy u nás. Většinu studia na ekonomicko-správní fakultě jsem tak zároveň pracoval v Atlantiku, několik let jsem byl i hlavním ekonomem, což se pěkně doplňovalo. Ve škole jsem se naučil něco o ekonomii, finance spíše v praxi.
Téměř deset let jste v ČSOB, jak se služby pro klienty vyvíjely a vyvíjí?
Ano, dost rychle to uteklo, ale také mám nyní na starosti už čtvrtou oblast. Teď je to skupinová nabídka ČSOB retailovým klientům, tedy klientům značek ČSOB a Poštovní spořitelny, ale i dalších firem ve skupině, včetně Českomoravské stavební spořitelny. Za těch deset let se hodně zvýšila digitalizace, pro klienty i uvnitř banky. Zákazníci mají dnes mnoho služeb přes internetové bankovnictví a stále více také v mobilu, prakticky nemusí chodit na pobočku. A to včetně pořízení složitějších produktů, jako jsou investice nebo historicky hodně využívané papírové stavební spoření. Před několika lety jsme začínali s robotizací procesů a nyní již máme přes stovku softwarových robotů, kteří nám pomáhají rychleji zpracovávat požadavky.
Co v bankovnictví změnilo letošní jaro, pandemie covidu-19?
První vlna pandemie na jaře byl šok, který jsme pomáhali našim klientům co nejlépe zvládnout. To zahrnovalo využívání online služeb i u těch, kteří plně digitální služby nevyužívali. A najednou to byla nutnost. Zavedli jsme rychle odklady splátek úvěrů, ještě před vládním programem, stejně tak jsme hodně komunikovali s našimi investičními klienty o tom, co se děje na finančních trzích a snažili jsme se je uklidnit, aby v panice nedělali špatná rozhodnutí. Naopak jsme jim začali radit, aby odprodali vybrané fondy, které nemají kvůli nízkým úrokovým sazbám výhled na dobrý výnos. Celkově pandemie jistě zrychlí trend online obsluhy klientů, vidíme to i v naší jinak konzervativní Poštovní spořitelně. Na vývoji vkladů vidíme, že lidé začali víc šetřit, částečně možná neměli kde peníze utratit kvůli zavřeným obchodům, ale i v létě, kdy už byly obchody otevřené, růst depozit zpomalil jen mírně. Na druhé straně si ovšem lidé stále hodně půjčují ve formě hypoték.
Co nás, klienty v bankovním sektoru, podle vás čeká?
Všechny jednodušší operace budeme dělat online. S bankovními poradci budeme řešit jen složitější a důležitější věci, jako jsou hypotéky, složitější pojištění nebo větší investice. Ani pro tyto služby už nebudeme moc chodit do poboček, ale větší část procesu bude digitální a hodně interakcí bude přes telefon, skype nebo podobné technologie. Konkurenční tlak je velký a banky se budou snažit mít co nejrychlejší a nejjednodušší služby.
Setkáváte se i dnes se spolužáky z ekonomicko-správní fakulty?
Čas od času je jako kolegy ve finančním sektoru potkávám. Máme ale i skupinku asi deseti spolužáků, se kterou se vídáme celkem často, jezdíme společně na hory nebo se potkáváme na jiných akcích. Jsem rád, že jsme se na fakultě seznámili.
Jaké máte mimo profesi koníčky?
Hlavně sport. Kolem čtyřicítky jsem začal běhat, i když do té doby jsem uběhl nejvíc tři kilometry v tělocviku na gymnáziu. Běhám pomalu, ale baví mě to. Každý rok běžím dva půlmaratony a Jizerskou padesátku na běžkách. Spíš než kvůli soutěžení je to kvůli motivaci aspoň část roku trénovat trochu víc a překonat svůj loňský výsledek. Snažím se, aby to byly rodinné akce, někdy mám větší radost z toho, že moje dcery a žena běží taky, než z vlastního výkonu. Jinak už dlouhé roky hraju jednou týdně fotbal, chodívali jsme hrát v Atlantiku, v USA jsme hráli s kolegy z fondu na velkém hřišti, teď máme taky skupinku lidí, kteří chodí pravidelně. V zimě do haly, v létě ven.
Na co se v současnosti nejvíce těšíte?
Teď se dost těším na to, až covid trochu opadne, otevřou hřiště a budeme moct zase hrát fotbal. Přece jen, ten pocit, když dáte gól a váš tým vyhraje, se dost těžko nahrazuje něčím jiným.
