Text převzat z online.muni.cz, článek vyšel 3. dubna 2017.
Když psal v roce 2010 Michal Prouza na Masarykově univerzitě dvě diplomové práce o online marketingu, téma ještě zdaleka nehýbalo oborem tolik jako dnes. Pro Prouzu to byla velká výhoda, díky které se mu otevřela cesta až k dnešní pozici. Je ředitelem softwarové divize Zoneru, takže zodpovídá za vývoj programů na úpravu fotek a jejich prodej. Online svět k tomu potřebuje. Firma sice sídlí v Brně, z poloviny už ji ale živí zahraniční trhy.
Jak se dělá marketing softwaru, když si takovou věc člověk nemůže osahat v obchodě?
Je to velmi specifická činnost. Ano, nevýhodou je, že si produkt neosaháte, nedá se přinést do obchodu a hned ukázat, ale má to taky spoustu výhod. Nemusíme řešit sklady, dopravu, vystavení v místě prodeje. Je jedno, jestli chcete prodávat v Německu nebo v Kalifornii, všechno jsme schopni řešit automaticky z jednoho místa v Brně. U našeho produktu je specifické, že uživatel se bez něj v životě obejde, nepotřebuje ho k životu. My se ale zákazníky snažíme přesvědčit, že pro ně máme něco, co jim ušetří čas a spoustu práce a jejich fotografie posune o úroveň výš.
Jací lidé potřebují na tu další úroveň postoupit?
Software si kupují nadšenci do fotografie, lidé, kteří chápou, že fotografie potřebuje nějakou péči. To je náš největší boj – snažíme se co nejvíce uživatelům, kteří fotí, a díky chytrým telefonům je jich teď spousta, vysvětlit, že s fotkou by se mělo něco dělat, než se dostane na sociální sítě nebo se bude jinak prezentovat. Ať už je to jenom jednoduché zařazení fotek do archivu, aby se daly snadno dohledat, nebo základní úpravy. Odezva na snímky je pak daleko větší, než když člověk někam jen tak nahází několik set fotek ze svojí dovolené. Na to se nechce nikdo dívat.
Zmínil jste uživatele, kteří fotí na mobil. Upravují vaši uživatelé fotky ze svých telefonů?
Majorita jsou pořád lidé, kteří používají zrcadlovky nebo přístroje, které vyžadují dostat snímky klasicky z foťáku do počítače, a tam se fotografiím potom věnují. Pak je tady ale strašně velká cílová skupina, která se objevila za posledních pět let, a to jsou právě smartphonisté, kteří by se bez mobilu k focení nedostali. Od části z nich poptávka vzniká a my se jim snažíme jít naproti. Je to pro nás velká příležitost.
Do firmy jste přišel v roce 2010 na čistě marketingovou pozici. Od té doby jste se posunul vy i výsledky Zoneru. Jak to přesně bylo?
Naše působení se dá rozdělit na dvě oblasti – Česko a Slovensko a pak zbytek světa. Když jsem v roce 2010 přišel, tak softwarová divize, za kterou mám dnes zodpovědnost, žila z 90 procent z toho, jak moc jsme byli úspěšní v Česku. Dlouhodobý cíl byl otočit to, protože jsme si byli jistí, že máme produkt, který není zajímavý jen pro Čechy, a to se nám povedlo. V tuto chvíli nás z poloviny živí zahraničí. V tuzemsku máme výhodu, že jsme známí, každý pátý počítač v Česku obsahuje náš software. V zahraničí je potenciál obrovský. I v zemích, kde jsme nejúspěšnější, což je třeba Německo, se naše penetrace trhu pohybuje v řádu procent.
Dá se říct, jak se vám povedlo zahraničního růstu dosáhnout? Určitě není snadné prosadit se i venku.
Chce to být ve správný čas se správným produktem na správném místě. Samozřejmě to vyžaduje sledovat, co uživatelé chtějí, a dostat se na místa, která jsou pro zahraniční trhy nejzajímavější. V prvních letech, když jsem přišel, jsme měli strategii, že lokální trh zasáhneme tak, že se spojíme s partnerem, který nás bude na místě distribuovat. To ale nevyšlo, protože partneři spolupracovali s firmami, které jim přinášely nejvíc peněz, což my jsme nebyli, protože jsme tam ještě nebyli známí. V roce 2013 jsme si řekli, že toho necháme a všechno budeme dělat napřímo z České republiky. Znamenalo to být na download stránkách, důležitých online místech, rozdávat starší verze klidně zdarma a takhle si uživatele postupně získávat a pak jim něco prodat. A funguje to.
Kromě toho, že prodáváte software, provozujete také magazíny s tipy, jak s fotkami pracovat, třeba ten s názvem Milujeme fotografii. Začalo to jen tak mimochodem, nebo to měl být od začátku nástroj podpory prodeje?
V tomto ohledu jsme marketingoví pionýři, magazíny vznikly ještě před mým nástupem do firmy, kdy ještě marketingové heslo, že obsah je král, nikdo neznal. My už ale pracovali s myšlenkou, že chceme být v oblasti fotografie v Česku edukační autorita. Než to dělat přes masová média, bylo pro nás výhodnější dělat si to po svém. Už tehdy jsme magazíny brali jako marketingový nástroj – primárním cílem byla akvizice nových uživatelů, kteří řeší nějaký problém a my jim s tím pomůžeme s tím dodatkem, že hezky se to dělá v našem Zoner Photo Studiu.
Kolem magazínů se vytvořila komunita lidí. Jak funguje?
Třeba u technických dotazů na software jsou členové komunity schopní pomoct si sami, nepotřebují moc naše zásahy. Ve chvíli, kdy se někdo zeptá na konkrétní fotku a jak ji upravit, objeví se vždycky někdo, kdo poradí. V tom se to proti roku 2010 hodně posunulo. Tehdy byla komunikace jednosměrná, uživatel nám dal dotaz a my jsme na něj odpověděli. Teď to funguje vícesměrně. Obecně jsme s magazíny moc spokojení, dokonce plánujeme, že se rozšíří i o ruskou a španělskou verzi.
Jak je to s vaším vlastním focením? Protože do magazínů také sám přispíváte.
Já rozhodně nejsem žádný fotograf. K focení jsem se dostal až tady ve firmě. Hodí se to, protože člověk pak začne přemýšlet jako náš uživatel a dovede se do něj lépe vcítit. Pomohlo mi ale, že můj táta se hodně věnoval analogové fotografii.
Myslela jsem, že jste k tomu přičichnul na žurnalistice.
To ani ne, tehdy jsem dělal jiné věci. Studoval jsem zároveň žurnalistiku a podnikové hospodářství. Nejdřív jsem se v bakalářce na žurnalistice zaměřil na marketingovou komunikaci prostřednictvím webu a pak jsem téma trochu jinak zpracovával i na Ekonomicko-správní fakultě MU. Přes brigády jsem se tehdy dostal k marketingu, táhlo mě to k online prostředí. Přivydělával jsem si na několika místech, k tomu jsem měl s kamarádem kulturní webový magazín. Díky tomu, co jsem dělal, jsem měl k dispozici exaktní data na diplomky, což se mi hrozně líbilo, protože jsem nechtěl zpracovávat žádné teoretické téma. Online marketing byl tehdy proti dnešku úplně v plenkách, neprobádaná oblast. I když jsem ho mapoval jen nějakou základní analytikou, udělalo to u státnic velký dojem. A pomohlo mi to také získat současnou práci. V úterý jsem odstátnicoval a ve čtvrtek jsem na pohovoru díky všemu, co jsem dělal, dostal místo.
