Text převzat z online.muni.cz, článek vyšel 5. května 2018.
Když potřebujete přeložit nějaké cizí slovo, saháte po slovníku, programu v počítači nebo online překladači? Ať už je to cokoliv, všechno z toho dnes v Česku úspěšně dělá firma Lingea, jejíž databanku využívá třeba i slovník a překladač Seznamu. Jako výkonný ředitel v Lingei pracuje Petr Ondrášek, absolvent Pedagogické a Ekonomicko-správní fakulty MU.
Vy prý umíte čtyři jazyky. Jak se vám to povedlo?
Francouzštinu jsem nasál v dětství, protože jsem do deseti let vyrůstal v Alžírsku, kde táta pracoval jako veterinář. Když jsme se vrátili, nijak jsem ji nerozvíjel, došlo na to až v osmnácti. Napoprvé jsem se nedostal na vysokou, tak jsem se zapsal na roční intenzivní kurz francouzštiny, protože jsem se k jazyku chtěl vrátit. Španělsky jsem se naučil díky sestře, která byla několikrát na Mallorce jako au-pair a já tam za ní jezdil. Angličtina přišla tak nějak přirozeně s prací a rumunsky jsem se naučil kvůli zakládání pobočky Lingei v Rumunsku.
Jak jste to měl se školami?
No, já jsem se už od 18 let živil sám, různě jsem podnikal a na škole se to odráželo. Na střední jsem chodil na elektroprůmyslovku, což byla chyba, obor mě vůbec netáhl. Tak jsem si dal přihlášku na španělštinu a francouzštinu na Filozofickou fakultu MU, což napoprvé nevyšlo. Na jednooborovou francouzštinu jsem se dostal až další rok na Pedagogickou fakultu MU. Shodou okolností spolu se sestrou. Byl to tehdy nový obor, ona ho našla, tak jsme pak do školy chodili spolu. A to už jsem i podnikal. Začínal jsem jako brigádník ještě na střední škole, kdy jsem prodával Brněnský večerník. Za korunu jsem ho koupil a pak za dvě prodal. Nebylo to moc výnosné, ale dostal jsem se díky tomu k novinové distribuci. Vrhli jsme se na to s kamarádem a postupně jsme měli několik stánků, kterým jsme dodávali.
Chtěl jste podnikat?
Ohromně mě to lákalo. Bylo to v 90. letech, tedy v době, kdy v podnikání a volný trh věřil úplně každý. Proto jsem se už po střední škole hlásil i na Ekonomicko-správní fakultu MU, i když tam mi to vyšlo až napotřetí. Léta na univerzitě byla skvělá. Začínal jsem na Pedagogické fakultě MU, kde nás na francouzštině bylo v kruhu osm, byla tam úžasná parta a skvělí vyučující. K tomu mě zajímalo podnikání a svět čísel. Když jsem se na ekonomku konečně dostal, měl jsem už spoustu zkušeností z reálného života, takže jsem nestudoval kvůli titulu, ale snažil jsem se získat teoretický background k tomu, co už jsem dělal.
Z pohledu vaší dnešní práce jste vystudoval nejlepší možnou kombinaci, i diplomku jste psal o zakládání zahraniční pobočky firmy. Kdy jste pro Lingeu začal pracovat?
Ve firmě jsem od roku 2001 díky kamarádce, která se do Lingei kdysi hlásila do anglické sekce, ale nevzali ji. Zjistila ale, že shánějí někoho na francouzštinu, protože chystali česko-francouzský slovník. Prý jestli mě to zajímá, mám jim zavolat, tak jsem to udělal. Pan Ševeček, majitel firmy, se mě tehdy zeptal, jestli se do práce na slovníku chci pustit. Řekl jsem, že ano, a za tři dny jsem nastoupil. On tak funguje – má spoustu vizí a vždycky se potká s někým, koho projekt zajímá a kdo ho nastartuje.
Jak takový slovník vzniká?
U velkých jazyků se vezme slovník nějaké místní jazykové autority, čímž se získá heslář cizí strany, a my pak hledáme definici, český překlad, respektive ekvivalent, přidáváme k tomu valence, kontextové poznámky a tak dále. Podle velikosti slovníku se také stanovuje, jaká hesla je nutné ve slovníku mít. Vzhledem k tomu, jak dlouho to děláme, máme už ohromnou banku slov a výrazů, kterou pořád doplňujeme, takže se celý proces hodně zefektivnil. Tvorba slovníků pro velké jazyky nám také pomohla, když jsme šli do dalších zemí. Už jsme měli udělaný předvýběr slov, která ve slovníku musí být.
Rumunskou pobočku firmy jste v roce 2009 dokonce sám zakládal. Co si pod tím mám představit?
Tehdy jsme se připravovali velmi důkladně, takže já jsem tam dokonce rok předtím jel se ženou na letní školu rumunštiny do Temešváru. Za tři týdny jsem nasál základ jazyka, abych byl schopen aspoň reagovat. Udělali jsme si mikro- a makroanalýzu trhu a definitivně jsme se rozhodli, že do toho jdeme. Pronajali jsme si kanceláře, administrativně zřídili pobočku, našli právničku a najali první zaměstnance. Kulturně to ale bylo hodně odlišné, takže jsme chvílemi skoro brečeli.
Jako firma se zaměřujete na východní a menší trhy, jako je Balkán a postsovětské země. Jak to vzniklo?
Dřív jsme měli pobočku i v Německu, přišlo nám to logické. Jenže tam je velmi tvrdý konkurenční boj. Němci nekoupí nic jiného než slovníky od Langenscheidt nebo Pons. Pochopili jsme, že v západní Evropě to bude všude podobné, takže jsme se museli dívat jiným směrem. Na západ dodáváme naše softwarové produkty, ale spíš jsme hledali, kde je jinde hlad po jazycích. U nás je to jasné, podobně je na tom Slovensko i Polsko, kde se vždycky cestovalo za prací. Dál nám přišlo zajímavé právě Rumunsko, kde se také cestuje kvůli práci a mladí Rumuni se jazykům věnují čím dál víc. A pak jsme začali vyzobávat menší země, jako je Slovinsko. Je maličké, takže se tam velkému nakladateli nevyplatí jít. Jsou ale kulturní národ a za knihy jsou zvyklí platit víc než my.
Váš obor se ohromně rozvinul, celý byznys se slovníky se musel přizpůsobit přechodu do počítačového a internetového prostředí.
Pro nás to zase taková změna nebyla. Lingea vznikla jako softwarová firma, začínalo se s korektory překlepů ve Wordu, které pak Microsoft a další firmy licencovaly. Náš majitel se tím zabýval předtím, než Lingeu založil. Naším prvním produktem byly anglicko- a německo-české počítačové lexikony, které byly mezi lidmi velmi úspěšné, čímž se financoval další vývoj. Pro představu, vývoj jednoho jazyka znamená investici šest sedm milionů korun. Fyzické knížky jsme začali vydávat až někdy v roce 2005. Do té doby jsme si mysleli, že už je nikdo kupovat nebude, a začátky opravdu byly těžké. Nakonec se to ale chytilo, takže regály s jazyky v knihkupectvích jsou dnes hlavně zelené – plné našich publikací.
