Text převzat z online.muni.cz, článek vyšel 23. září 2017.
Z univerzity rovnou do kabinetu předsedy vlády. Absolvent hospodářské politiky na Ekonomicko-správní fakultě MU Jan Bittner si práci hledat nemusel – práce si našla jeho. Ještě za studií dostal nabídku na pozici analytika v kabinetu předsedy vlády a po roce povýšil na jednoho z premiérových poradců. Co tomu předcházelo a jak vypadá pracovní den nejmladšího poradce předsedy vlády?
Netradiční nabídku práce dostal Jan v předposledním semestru magisterského studia. Důvod, proč oslovili zrovna jeho, si vysvětluje svou činností v médiích. „Delší dobu jsem se zajímal o politiku a psal jsem do novin. Ukázal jsem, že existuju. V komunitě lidí, co se zajímají o politiku se o mě vědělo. Málo mladých lidí se dnes zajímá o politiku a ekonomii. Zároveň se netajím svým levicovým smýšlením. V ekonomických kruzích je takových lidí jako šafránu,“ vysvětluje Jan, který se kromě médií původně angažoval také v organizaci politických debat.
Jan neváhal a i když ještě dokončoval diplomovou práci, přestěhoval se za prací do Prahy a nastoupil do kabinetu předsedy vlády do odboru analýz a informací. „Pracoval jsem jako ekonom, podílel jsem se na vytváření informačního zázemí pro premiéra,“ vzpomíná Jan na své začátky.
Kariérní postup na sebe nenechal dlouho čekat a po roce dostal mladý ekonom nabídku na pozici poradce premiéra. I když o něm lze říci, že je nejmladším poradcem předsedy vlády, Jan své úspěchy nedává moc na odiv a působí spíš skromně. Své povýšení přičítá hlavně svojí důslednosti, zodpovědnosti a schopnosti kritického myšlení.
Podklady pro předsedu vlády
„Mým hlavním úkolem je zajistit, aby měl premiér na každé jednání vlády všechny podklady. Aby věděl, co se bude probírat, jak jednání bude probíhat, aby měl o každém bodu nějaké informace. Jakmile se dozvím program jednání, začnu shromažďovat materiály, které na konci týdne kompletuju. Jsou to kilometry čtení a zabere to hodně času,“ popisuje Jan svou pracovní náplň.
Aby získal potřebné informace pro připravované podklady, oslovuje ostatní poradce, od kterých získává informace podle oboru jejich specializace. „Nemám kapacitu na to, abych věděl všechno o všem, třeba jak se vyplácejí dotace nebo jak vypadají střeva rozpočtu. Zajišťuji argumenty, abych dokázal být ve své pozici pevný a říct: tohle je dobré schválit, protože…,“ říká Jan.
Na svojí práci si mladý poradce prý užívá nejvíce spolupráci s ředitelem Odboru poradců a poradkyň předsedy vlády Vladimírem Špidlou. „Nemohl bych si přát lepšího šéfa, je to velmi inspirativní člověk, který byl na nejvyšších funkcích, ale zároveň je to idealista a věci dělá s tou nejlepší vůlí,“ chválí si Jan svého přímého nadřízeného.
Negativum práce poradce však spatřuje v časové náročnosti této činnosti. „Práce mi sebere většinu volného času, někdy pracuji standardních osm hodin, ale často také dvanáct. Sedím, čtu a přepisuju, je to někdy nepříjemné po psychické i fyzické stránce, hodně stresující a trpí tím také můj osobní život,“ líčí Jan. „Dělám také spoustu úředničiny, která není úplně zábavná,“ doplňuje.
Ekonomie jako mocenský nástroj politiky
I když ho baví propojení ekonomie a politiky, Jan se netají tím, že ekonomii vnímá jako mocenský nástroj politiky. „Politici používají ekonomii pro zastírací manévry. Pro to, aby neodhalili své hodnoty, ale aby zněli objektivně a odborně. Jenže čísla jen zní objektivně, přitom ekonomie je silně neobjektivní. Vzniká tak dojem, že ekonomové jsou ti, co mají pravdu. Když mají číslo, často nikdo jim nikdo neoponuje,“ zamýšlí se poradce.
Jaké má Jan další profesní cíle, když volby jsou za dveřmi? Dráha vysokého politika ho neláká. „Nemyslím si, že mám schopnosti na to být politik, asi by mě to ani nebavilo. Baví mě grafy, tabulky a čísla. Chtěl bych zůstat spíš u odborné analytické činnosti, nebránil bych se ani akademické dráze,“ přemýšlí mladý ekonom o své budoucnosti. „Vzhledem ke své pracovní minulosti zatím nevím, jaké to je sám si aktivně hledat práci. Ale to je luxus, který jednoho dne skončí, a bude to spíš dřív než později,“ směje se Jan.
