Obnova zaniklých slanisk u Šakvic na jižní Moravě
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2021 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Zprávy České botanické společnosti |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | https://botanospol.cz/cs/node/6616 |
| Klíčová slova | Czech Republic; ecological restoration; flora; halophyte; plant community; saline; saltmarsh; vascular plants; vegetation |
| Popis | Slaniska se specializovanou halofytní fl órou a vegetací byla do šedesátých let 20. století široce rozšířena na jižní Moravě v Dyjsko-svrateckém úvalu, dyjské části Dolnomoravského úvalu a údolí Trkmanky (Laus 1907, Šmarda 1953, Vicherek 1962, 1973, Grulich 1987). Tento biotop se vyskytoval na dnech mělkých, sezónně zamokřených sníženin mimo nivy větších řek, zpravidla podél potoků (např. Daníž, Miroslavka, Štinkovka, Trkmanka, Včelínek a přítoky Litavy), kolem přirozených slaných jezer u Čejče a Kobylí a u některých rybníků (např. u Měnína). Už v 19. století ale botanikové (např. Krzisch 1859) upozorňovali na ochuzování halofytní fl óry nebo zánik slanisk v některých oblastech. Prvotní příčinou bylo odvodňování krajiny včetně vysoušení jezer a rybníků s cílem zvětšit rozlohu orné půdy. Regulace vodních toků způsobily velkoplošný pokles hladiny podzemní vody v krajině, což zastavilo vzlínání vody s rozpuštěnými solemi k půdnímu povrchu. Halofytní fl óra a vegetace však na mnoha místech přežívala i po částečném odvodnění a odsolení díky pastvě dobytka a drůbeže, která omezovala šíření konkurenčně silných druhů rostlin. Na mnoha místech se halofyty a jejich společenstva vyskytovaly i přímo ve vesnicích (Laus 1907, Šmarda 1953). Jejich zánik byl dovršen v padesátých a šedesátých letech 20. století, kdy byly zbylé lokality odvodněny trubkovou drenáží, z krajiny a vesnic postupně zmizela domácí zvířata, vesnické ulice byly vydlážděny a návsi upraveny po vzoru městských parků. Zbytky slanisk mimo intravilány vesnic byly přeměněny na ornou půdu nebo zarostly rákosem a dřevinami. Grulich (1987) fl oristicky prozkoumal historické lokality halofytů v první polovině osmdesátých let a konstatoval zánik naprosté většiny jihomoravských slanisk s výjimkou biotopů u rybníka Nesytu u Sedlce, v obcích Nový Přerov, Novosedly a Dobré Pole a fragmentů u dvora Trkmanec nedaleko Rakvic. Na některých dalších lokalitách zaznamenal jen výskyt jitrocele přímořského (Plantago maritima), který je ve srovnání s většinou tzv. obligátních halofytů méně náročný na obsah rozpustných solí v půdě. Dnes jsou poslední relativně dobře zachovalé biotopy jihomoravských slanisk zahrnuty v maloplošných chráněných územích Slanisko u Nesytu, Slanisko Novosedly, Slanisko Dobré Pole a Trkmanec-Rybníčky. Statut přírodní památky má i silně degradované slanisko Plácky u Velkých Němčic. Další území s výskytem halofytů a subhalofytů byla vyhlášena jako evropsky významné lokality sítě Natura 2000 (Zřídla u Nesvačilky, Rumunská bažantnice a Trkmanské louky). Díky vyhloubení mělkých tůní v roce 2003 a pravidelné seči se podařilo částečně obnovit zaniklé slanisko Zápověď u Terezína (Slavík 2009). Zbytky slaných trávníků se vyskytují také v Novém Přerově. |
| Související projekty: |