V sociální teorii je domov chápán jako významuplné místo, jako specifická organizace času a prostoru, jejíž uspořádání je vyjednáváno v rámci každodenních praktik jejich členů. V současné sociální praxi nicméně pozorujeme nárůst počtu jednočlenných domácností ve všech věkových skupinách populace. Je proto provokující otázkou, jak je domov utvářen a zakoušen lidmi, kteří žijí sami. Výzkum se zaměří na konstrukci významu domova z pohledu osob různého věku, žijících v jednočlenné domácnosti a na jejich způsob utváření, udržování, zakoušení a zobrazování domova a ustavování jejich pozic a identity v rámci širších sociálních sítí, rodiny a společnosti. Náš přístup ke zkoumanému fenoménu je rámován teoriemi domova, transformace intimity a studiemi materiální kultury a spotřeby. Ve výzkumu využijeme především různé kvalitativní techniky běru dat, například biografické rozhovory, deníky, go-along etnografie a mentální mapy.

Publikace