Ovariální karcinom (OC) je závažné onkogynekologické onemocnění s nejvyšší mortalitou mezi jinými onemocněními ženského reprodukčního systému. Sporadický OC představuje heterogenní skupinu nádorů s různou histologickou stavbou, odvozenou většinou z epitelu ovariálního povrchu. Karcinom prostaty (PCa) je nejčastějším nádorovým onemocněním mužského urogenitálního traktu, kde obvykle vzniká ze žlázového epitelu prostaty. Klinické projevy rozvoje nádorového postižení ovarií i prostaty jsou nespecifické a pozdní záchyt onemocnění výrazně komplikuje terapii a snižuje délku přežití. Stávající diagnostické a prognostické faktory využívané k odhadu vývoje onemocnění, zpřesnění diagnózy a optimalizaci klinických intervencí zahrnují zejména staging, grading a reziduální velikost tumoru po cytoreduktivním zákroku (OC), resp. Gleason score a přítomnost metastatických ložisek (PCa) ze sérových tumorových markerů potom zejména CA 125 (mucin 16) u ovariálního karcinomu a PSA (prostate serum antigen) u karcinomu prostaty. Přestože bylo do současné doby charakterizováno velké množství dalších kandidátních biomarkerů, zůstávají stále CA 125, resp. PSA základními diagnostickými a prediktivními faktory. Nicméně jejich zásadním nedostatkem je nízká diagnostická senzitivita, diskutabilní využití při detekci raných stádií a nízká schopnost dlouhodobé predikce. Problematika nových molekulárních markerů pro diagnostiku, monitoring a predikci rozvoje prostatických a ovariálních karcinomů je tak vysoce aktuální. Předchozí práce navrhovatelů ukázaly na potenciálně významné geny, jejichž exprese je deregulována v nádorových buňkách a které mají schopnost predikovat vývoj onemocnění. Geny/proteiny s charakterem biomarkerů také představují atraktivní cíl specifické biologické léčby. Tento projekt se na základě předchozích výsledků zaměřuje na detailní studium genů TUSC3 a GDF-15

Publikace