Výzkumným cílem předkládaného projektu je longitudinálně popsat a vysvětlit vliv traumatických zátěžových v dětství na vývoj v adolescenci mezi 15. a 18. rokem věku. Náš zájem nesměřuje jen k samotnému způsobu, jakým se dítě vyrovnává se zátěžovou situací (coping), ale s využitím stávajících rozsáhlých longitudinálních dat vypracujeme a ověříme model, který popisuje a vysvětluje kauzální, mediační a moderující funkci osobních, osobnostních, sociálních a enviromentálních faktorů pro posttraumatický vývoj jedince v adolescenci, a to zejména z hlediska jeho plánů, očekávání a aktivit ve výkonové a vztahové oblasti.

U dětí ve věku 8 až jedenáct let bude zjišťována přítomnost a povaha traumatické situace a další osobní, osobnostní a vztahové charakteristiky. U téhož souboru pak bude sledován vývoj těchto charakteristik ve třinácti, patnácti a sedmnácti letech. Na základě připravovaných modelů bude popsán a vysvětlen vliv traumatu na vývoj hodnotového systému i šířeji sebepojetí, na vztahy s rodiči a vrstevníky, vědomí vlastní kompetence (self-efficacy), sebehodnocení (self-esteem) a další faktory, které ovlivňují jednání a tím i životní dráhu jedince.

Publikace