To nejlepší na doktorském studiu? Určitě zahraniční stáž, míní student

Během doktorského studia vás čeká stáž v zahraničí, doporučovaná v délce alespoň jednoho semestru. Jde o skvělou příležitost k navázání kontaktů a získání ohromných zkušeností ve svém oboru. Absolvování stáže na některé z prestižních zahraničních univerzit, vědeckovýzkumném pracovišti nebo v nadnárodní instituci je pro řadu našich studentů čest a velmi si ji pochvalují. Jako například Martin Stachoň z katedry Financí, se kterým vám přinášíme rozhovor.

Martine, na které univerzitě a kdy jste absolvoval zahraniční stáž?

Výzkumnou stáž jsem absolvoval na Universität Mannheim v Německu v jarním semestru 2022.

Můžete prozradit, co vám stáž přinesla?

Specializuji se na psychologii finančního a investičního rozhodování, což je na ECON MUNI velmi okrajové téma. Proto jsem hledal výzkumná pracoviště, která se daným tématem blíže zabývají. Na Universität Mannheim funguje skupina výzkumníků, která nejen, že podobná témata popularizuje, ale také je publikuje v nejkvalitnějších světových periodicích. Možnost setkat se s nimi a účastnit se dění na místní fakultě byla pro mě tedy nedocenitelná.

V čem vám při vašem výzkumu stáž pomohla?

Každému bych doporučil vidět špičkové světové výzkumníky při práci. Během studijního pobytu jsem se účastnil mnoha jednání a porad a mohl jsem pozorovat, jak nad výzkumnými tématy přemýšlí a jak je rozvíjí lidé, které zajímala jak teoretická, tak praktická stránka řešení daných otázek.

Je něco, co vás na výjezdu obzvlášť nadchlo?

Pokud bych měl vyzdvihnout jedinou věc, byl to extrémní důraz na kvalitu. Na fakultě, kde jsem měl možnost absolvovat výzkumnou stáž, byli výzkumníci a vyučující hodnoceni na základě kvality svých příspěvků, nikoliv na základě jejich kvantity. Pochopil jsem, co znamená, že jeden kvalitní vědecký článek je více užitečný než šest článků průměrné kvality. Většina místních doktorandů za celé studium systematicky pracovala na jednom, maximálně dvou příspěvcích, a to společně s výzkumným týmem. Spolupráce doktorandů se školiteli a dalšími odborníky byla nezbytná. Díky tomu dosahovala většina místních doktorandů skvělých výsledků. Navíc práce v týmu upevňovala jejich odhodlání a motivaci dovést práci do konce.

Jaký byl přístup místních kolegů k vám?

Skvělý! Hned první den jsem se nastěhoval do budovy určené pro zahraniční akademiky v samotném centru města naproti univerzitě. Na místě mi administrativní pracovníci vysvětlili chod univerzity a zařídili vše potřebné. Navíc považovali za samozřejmé, že se postarají i o mou manželku a děti. Zatím ale děti nemám a manželka zůstala v Brně, tak třeba příště.

Od druhého dne na univerzitě jsem měl vybavenou kancelář a vše potřebné k práci. Třetí den se sešli členové tamního pracoviště a vyslechli si můj výzkumný návrh. Další den se mi ozvali dva výzkumníci z Německa, kteří se dozvěděli, na jakém tématu pracuji, a chtěli o něm vědět více. Měl jsem opravdu radost. Na druhou stranu jsem zjistil, jak jsou mé původní hypotézy omšelé a má práce nedostatečná. Ale dozvěděl jsem se to podstatné – jak dělat věci kvalitně.

Jak složité bylo výjezd zařídit?

Před výjezdem jsem si sestavil seznam TOP 25 profesorů, u kterých bych chtěl absolvovat stáž. Mým cílem bylo oslovit toho nejlepšího a pokud to nevyjde, oslovit další pod ním. Měl jsem však obavu, že oslovit 25 lidí nebude dostatečné. Přece jen žádného z nich jsem já, ani kolegové z fakulty, kterých jsem se ptal, nikdy neviděl.

Nicméně oslovil jsem člověka, který byl na seznamu jako první, profesora Webera, který pracuje na podobných tématech, jež oslovují mě. Napsal jsem mu, že jsem četl jeho práci a že bych rád pracoval na něčem podobném. Měsíc se neozýval. Jednoho večera ale odepsal s tím, jestli si můžeme dát další den online call. Během něj jsme se představili a vysvětlil jsem, na jakém výzkumu právě pracuji. Profesor se netvářil příliš přátelsky a bylo mi jasné, že je v mém výzkumném snažení z jeho pohledu všechno špatně. Nicméně myšlenka daného tématu ho zaujala. Optal se mě, kdy můžu přijet. Na mou odpověď „zítra“, překvapivě řekl: „Tak přijeď zítra.“ Takže jsem jel. Na stáži jsem pak zjistil, že profesor není nepřátelský, ale poctivý. V Mannheimu mi věnoval značné množství času, za což jsem mu velmi vděčný.

Děkujeme za rozhovor.