Jak si vybrat tu správnou „výšku“
Správný výběr vysoké školy může zásadně ovlivnit to, jak budeme v životě spokojení a úspěšní. Co všechno vzít v úvahu a na co nezapomenout, pokud chcete posoudit všechna pro a proti, vám poradí následující článek.
Moje studium bylo poněkud netradiční. Hned po získání magisterského titulu jsem začal pracovat jako ekonom na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v Brně (ÚOHS), lidově řečeno antimonopolním úřadu. Pro doktorské studium jsem se rozhodl až po více než roce v pracovním poměru. Chtěl jsem získat vědomosti, ke kterým bych se v práci nedostal.
Při ekonomické analýze případů v oblasti hospodářské soutěže vždy využíváte metody vhodné pro řešení určitého problému. Pro osvojení si metod, které vyžadují více dat nebo času, než máte k dispozici u aktuálního případu, tak často není prostor. Lákalo mě mít do svého oboru komplexnější vhled, proto jsem si dal profesní pauzu a rozhodl se studiem své znalosti rozšířit.
Získání hlubších teoretických znalostí v daném oboru, které jsem navíc díky titulu měl jak doložit. Po absolvování studia jsem mohl nabídnout jak praktické zkušenosti, tak právě komplexní teoretické znalosti v mém oboru. Tato kombinace mi určitě otevřela mnoho dveří, například možnost pracovat pro britský telekomunikační úřad Ofcom.
Doktorské studium je nesmírně intelektuálně uspokojující činnost. Bavilo mě setkávat se s lidmi, kteří byli stejně zvídaví jako já. Není v silách a možnostech člověka vyřešit všechny výzkumné problémy sám. Vyměňovat si názory a diskutovat s ostatními je velkou a zajímavou součástí tohoto studia. Navíc na Ekonomicko-správní fakultě je skvělý kolektiv, který vám toto rozhodně umožní.
Občas jsem se během výzkumu dostal do slepé uličky. V jednom momentu jsem například při vývoji prvního modelu poptávky a nabídky zjistil, že není zcela vhodný a funkční. Musel jsem tak zahodit asi půlroční práci a začít se věnovat alternativnímu přístupu. Opustit něco, co jste budovali půl roku, je poměrně velká psychická rána.
Rozhodně. Těmto situacím se nedá vyhnout. Jak v běžném pracovním životě, tak i při studiu. Člověka to zocelí.
V první řadě musíte vědět, zda vůbec chcete doktorát studovat, a zároveň mít jasnou představu o tom, proč ho chcete studovat. Jakmile to víte, motivace se nabízí sama, ale musíte si vytyčit jasný cíl a vidět ve svém rozhodnutí zřejmý smysl. Doktorské studium není o shromažďování zápisků z přednášek, je o hledání odpovědí na otázky, které ještě nebyly zodpovězeny či podrobeny hlubšímu zkoumání. Když tento cíl nemáte, je lehké motivaci ztratit.
Uchazečům bych doporučil přistupovat k přihlášce do studia zodpovědně. Nejdříve diskutujte s vyučujícími a ujasněte si svůj záměr, proč chcete dále studovat. S jasným cílem je doktorát mnohem veselejší cesta. Současní studenti by neměli zapomínat, že v tom nejsou sami. Nebojte se ptát a diskutovat váš výzkum se školitelem, členy vaší katedry, absolventy nebo spolužáky. Posune to vás i váš výzkum. Cesta za doktorátem je jako řešení hlavolamu. Musíte zjistit, který dílek pasuje do té vaší skládanky. Občas to drhne, ale jakmile zapadne i ta poslední součástka, je to nepopsatelný pocit.
Tomáš Houška
Tomáš Houška získal doktorát v oboru Hospodářská politika v roce 2015. Této oblasti se nyní věnuje už jedenáct let. Během doktorského studia na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity působil i na Toulouse School of Economics, kde pracoval na svém výzkumu, jehož předmětem byl dopad soutěžní politiky na vybraný trh. Profesně pracoval jako ekonomický expert pro ÚOHS nebo britský telekomunikační úřad v UK (Ofcom). Nyní působí v poradenské firmě AlixPartners v Mnichově a radí svým klientům s problémy v oblasti hospodářšké soutěže.
Správný výběr vysoké školy může zásadně ovlivnit to, jak budeme v životě spokojení a úspěšní. Co všechno vzít v úvahu a na co nezapomenout, pokud chcete posoudit všechna pro a proti, vám poradí následující článek.
Ne všichni lidé žijící v Česku mají stejný přístup ke zdravotní péči. Potvrdila to nová analýza vědců a vědkyň z ECON MUNI a institutu SYRI. Horší přístup k péči praktických, dětských a zubních lékařů nemají jen lidé žijící v příhraničních oblastech, ale je problémem i ve Středočeském kraji. Nejrovnější přístup k tzv. primární péči má ve srovnání s ostatními kraji obyvatelstvo Zlínského a Jihomoravského kraje a Prahy.