Jsem pyšný na to, kam se fakulta dostala, říká spoluzakladatel ESF

Třicet let od svého založení oslaví Ekonomicko-správní fakulta letos v září. Profesor Ladislav Blažek se podílel nejen na jejím založení, ale také se stal jejím prvním děkanem. Další prvenství získal na začátku dubna, když ho rektor jmenoval prvním emeritním profesorem fakulty. „Velice si toho vážím a rád bych toho využil k udržování vztahů s fakultou i do budoucna,“ říká profesor Blažek, který si s námi zavzpomínal nejen na události před třiceti lety, ale podělil se třeba i o to, jak tráví svůj volný čas.

Jaká je Vaše nejhezčí vzpomínka nebo zážitek, který se s fakultou pojí?
Zážitků je za třicet let velký počet. Mnohé jsem zapomněl a z těch zbývajících nevidím žádný dominantní. Nedávno jsem se za svou třicetiletou kariérou ohlížel, rekapituloval si ji. Uvědomil jsem si, že vznikem fakulty jsme vytvořili kvalitní tvůrčí prostředí pro stovky zaměstnanců a tisíce studentů, dali jsme jim příležitost vzdělávat se a rozvíjet. A to je velká hodnota. Právě toto vědomí bych považoval za největší zážitek, který mě s fakultou pojí.

A když se takhle ohlížíte za těmi třiceti lety, spatřujete ve vývoji fakulty nějaké významné události, které ji formovaly do dnešní podoby?
Netroufám si jmenovat nějaké jasné milníky. Ale ano, ten vývoj je obrovský. Probíhal kontinuálně a samozřejmě progresivně. Soustavně se zvyšovala kvalifikace pedagogů i výuka. Začali jsme se zapojovat do výzkumu na mezinárodní úrovni a také publikovat v prestižních vědeckých časopisech. Dnes je například obor ekonomie na naší fakultě zařazen mezi první pětistovku na světě, co se kvality týče.

Kdo s nápadem na založení Ekonomicko-správní fakulty přišel?
Prvotní myšlenka vznikla na dvou pracovištích Masarykovy univerzity, na Ústavu ekonomiky a řízení nevýrobní sféry a na katedře ekonomie na Filozofické fakultě. Bylo nám jasné, že s pádem komunistického režimu a s přechodem na tržní systém hospodaření vznikne velká poptávka po odbornících. Těch bylo v ekonomické praxi i teorii naprosté minimum.

A jakou roli jste v založení sehrál Vy?
Byl jsem členem skupiny, která zřízení fakulty připravovala, jak po stránce organizační, tak i odborné.

Provázely vznik fakulty nějaké problémy?
Je pravda, že ne všechno šlo hladce. Někteří představitelé univerzity si založení nové fakulty nepřáli, měli pochyby o její potřebnosti. Zároveň vnímali fakultu i jako určitou konkurenci. Naštěstí jsme měli silnou podporu tehdejšího rektora Milana Jelínka, který si důležitost fakulty pro další rozvoj univerzity plně uvědomoval.

Ekonomicko-správní fakulta je první polistopadová fakulta Masarykovy univerzity. Odrazilo se to na ní nějak?
Nepochybně. Její vznik se nesl v duchu velkého nadšení a spontaneity, což bylo pro tehdejší převratnou dobu typické. Navíc vznikla velice rychle, od prvního záměru do jejího založení neuplynul ani rok.

Původně sídlila fakulta v budově na Zelném trhu, pak až do roku 1998 v provizorních podmínkách na Antonínské. Krátce po založení fakulty jste pro ni neměli vyhovující budovu. Nebyl to stres?
Prostředí bylo opravdu silně nevyhovující, ale přežili jsme to. Patrně i díky velkému počátečnímu nadšení celé naší akademické obce. Nová moderní budova v Pisárkách pro nás byla pak zásadní změnou, kterou jsme všichni uvítali.

Vy jste byl i prvním děkanem fakulty. Lišila se nějak výrazně Vaše práce v prvních letech fungování fakulty od děkanství v pozdějších letech?
Určitě lišila, začínali jsme totiž prakticky od nuly. Bylo potřeba rychle rozšiřovat řady pedagogů i zaměstnanců administrativy. Kvalifikovaných pracovníků byl nedostatek, takže to nebylo nic snadného. Museli jsme vytvořit a následně rozšiřovat knižní fond, shánět technické vybavení. Do toho jsem řešil výstavbu nové budovy, jejíž financování nebylo banální záležitostí. Šlo o stovky milionů.

Studentům schází motivace, snažíme se jim ale pomoci, říká profesor Blažek

Jaký byl v těch počátcích o studium zájem?
Obrovský. Museli jsme provádět takovou selekci, že z deseti uchazečů jsme přijali jen jednoho. Pak to postupem času trochu kleslo. Ale zpočátku jsme brali opravdu jen ty nejlepší z nejlepších.

Vnímáte, že se studenti za těch 30 let proměnili? Třeba co se týče jejich motivace?
Určitě ano. Tehdy byli studenti silně motivováni, protože věděli, že praxe trpí nedostatkem odborníků, kteří rozumí tržnímu hospodářství. Navíc jsme brali opravdu jen ty nejlepší z nejlepších, to místo na fakultě bylo více vydřené. Dnes už absolventi nemohou počítat s tak vysoce lukrativním zaměstnáním jako dřív. Atraktivní pozice v bankách, ve velkých průmyslových podnicích nebo třeba ve veřejné správě obsadili již jejich předchůdci.

Mohou pedagogové s nedostatkem motivace u studentů něco dělat?
Snažíme se o to. Výuce je potřeba ze strany pedagogů věnovat mnohem větší pozornost, o studenty je potřeba více pečovat. Dříve jsme je nechávali tak liberálně, ať si dělají vše po svém. Dnes je to jinak, více o studenty pečujeme. A ukazuje se, že tento přístup přináší výsledky. Například kvalita diplomových prací je mnohem vyšší než dříve.

Jak to myslíte, že musíte o studenty pečovat?
Přistupujeme k studentům individuálněji, zahrnujeme do výuky více učebních pomůcek. Ale hlavně vedeme studenty k systematičnosti. Například u diplomových prací, dříve jsme nechávali studenty, ať si na nich pracují, jak chtějí. Dnes jim stanovujeme termíny jednotlivých etap zpracování a vše s nimi důkladněji konzultujeme.

A udržujete s některými studenty kontakt?
Studentů byly tisíce, takže s velkou většinou z nich kontakty neudržuji. Není to možné. Občas mě ale někdo z nich pozdraví, hlásí se ke mně. Za to jsem rád. S některými absolventy udržuje kontakty škola. Zapojujeme je do přednášek, kde předávají své zkušenosti stávajícím studentům. Mohou jim dosvědčit, že co se na fakultě vyučuje, je v praxi dobře uplatnitelné.

Distanční výuku fakulta zvládá, její kvalita neklesla

Kolik let vlastně vyučujete?
Zhruba těch třicet. I když jsem působil v akademickém prostředí už před založením Ekonomicko-správní fakulty, vyučovat jsem začal až s příchodem na ní. Do té doby jsem se věnoval spíše výzkumu.

Nebyl ve Vaší kariéře vysokoškolského pedagoga nějaký moment, kdy jste třeba zvažoval, že s tím přestanete?
Ne, to nebyl. Nikdy.

A proč jste se rozhodl setrvat v akademickém prostředí, nelákala Vás spíše praxe?
Po absolvování studia jsem krátce do praxe nastoupil. Pracoval jsem v Kovoprojektě, kde jsem projektoval systémy řízení průmyslových podniků. Přiznám se, že mě to docela bavilo, ale více mě to táhlo na školu. Takže jsem se v roce 1975 vrátil na VUT, kde jsem předtím studoval. Tam jsem pracoval ve výzkumu. Později jsem působil jako výzkumník i na univerzitě Jana Evangelisty Purkyně, dnešní Masarykově univerzitě.

Co Vám pedagogická práce přináší?
Jsem v neustálém kontaktu s mladými lidmi. Mám možnost předat jim své poznatky, životní zkušenosti. To dává kantořině svůj smysl. A vysoká škola má jedno velké specifikum, ve výuce máte velkou svobodu. A také pracujete s dospělými lidmi, se kterými je komunikace jiná než třeba na střední nebo základní škole, kde je to spojené i s vynucováním kázně. To by mě nebavilo.

Jak hodnotíte ten poslední rok, kdy většina výuky přešla do online režimu?
Pro vyučující i studenty to bylo nepochybně náročné. Teď po roce jsme ale už většinu problémů vyřešili. Myslím, že výuka funguje i takto distančně. A dokážu si představit, že určité prvky z online výuky budou součástí i výuky v budoucím období.

Jaký byl ten přechod pro Vás?
S ohledem na plánovaný odchod do důchodu jsem měl v posledním roce už jen malý pracovní úvazek, na výuce jsem se podílel jen částečně. Nicméně dílčí zkušenosti s distančním vyučováním mám, a ty jsou převážně pozitivní. Myslím si, že kvalita výsledků i výuky se nijak nesnížila.

Nyní se chce profesor Blažek věnovat rodině, s fakultou se ale neloučí

Vydal jste více jak sto publikací, vyučujete, působil jste v několika vědeckých radách. Kde berete na všechny tyto činnosti energii a čas?
Já vlastně ani nevím, energie nějak přicházela. Postupem času jí však ubývalo. Proto jsem k 31. březnu odešel do důchodu. Svou činnost jsem tak ve všech vědeckých radách a grémiích ukončil.

Na začátku dubna vás jmenoval pan rektor emeritním profesorem. Co to pro vás znamená?
Vážím si toho. Velice. A rád bych emeritní profesury využíval pro udržování vztahů s fakultou i do budoucna. Byl bych rád, kdyby tam ta kontinuita byla. Náhlý zlom není pro člověka dobrý.

Jak konkrétně chcete s fakultou vztahy udržovat?
Tak třeba teď vedu několik diplomových prací. I nadále bych se rád podílel na výuce alespoň formou několika málo vybraných přednášek. Popřípadě bych byl rád i členem komisí pro státní závěrečné zkoušky.

Vím o Vás, že jste velký sportovec. Jakým sportům se věnujete?
Teď už kvůli věku bohužel moc nesportuji. Snažím se alespoň věnovat turistice na úrovni starého pána, takže chodím na nějaké menší výlety a procházky. V době studií na vysoké škole jsem ale hrál závodně basketbal a volejbal. Také jsem se hodně věnoval turistice, cyklistice a lyžování. Mám rád hory, vysokohorská turistika v Alpách nebo na Kavkaze mi přinášela velké zážitky.

Máte nějaké místo, na které se vracíte úplně nejraději?
Do Moravského krasu, kde jsem se narodil. Ze zahraničních destinací právě Alpy, rakouské i italské. Bezmála třicet let jsem jezdil lyžovat do oblasti Sella Ronda v Itálii, na to rád vzpomínám.

Jaké máte teď plány?
Jak jsem říkal, rád bych i nadále udržoval kontakty s odbornou komunitou a fakultou. Hlavně bych se ale teď chtěl věnovat své rodině, zejména svým třem vnukům.

Co byste fakultě do budoucna popřál?
Určitě mnoho dalších úspěchů, ať se jí i nadále daří.

Rozhovor s profesorem Ladislavem Blažkem vedla Kristýna Férová, studentka FSS MU.