Cenu děkana za vynikající disertační práci získala v září absolventka doktorského studia na ECON MUNI a experimentální ekonomka Katarína Čellárová. Ve svém disertačním výzkumu například zjistila, že vykořisťování je méně časté, pokud si lidé uvědomují, že si v budoucnu mohou s obětí vyměnit role. Odhalila také, že vítězové, kteří pro výhru více obětovali, mají pocit, že si zaslouží větší odměnu.
V první studii zahrnuté ve Vaší disertaci jste zkoumala antisociální chování pomocí tzv. money burning game. Co přesně tento ekonomický experiment obnáší?
Účastníci experimentu jsou rozdělení do dvojic a mají možnost zničit část majetku svého partnera bez osobního zisku. Cílem je odhalit motivace destruktivního chování, jako je reciprocita, averze vůči nerovnosti nebo potěšení z ničení. V mé práci jsem k rozlišení motivací využila vícefázový design s různými scénáři a zohledňovala jsem i očekávání účastníků ohledně chování druhých.
Co jste zjistila?
Spolu s mými spoluautory jsme zjistili, že hlavní motivací k ničení majetku druhých je reciprocita. Většina účastníků experimentu zničila část majetku svého partnera jen v případě, že očekávali, že by dotyčný mohl jednat stejně. Tento výsledek ukazuje, že rozhodnutí jednat destruktivně je často reaktivní, a ne antisociální, jak ho obvykle interpretují dosavadní studie.
Ve druhé studii jste se zaměřila na vykořisťování. Jaké byly Vaše závěry?
Zjistili jsme, že vykořisťování je méně časté, když existuje možnost, že si oběť a svědek v budoucnu vymění role. Taktéž sdílená sociální identita mezi aktéry snižuje míru vykořisťování. Výsledky naznačují, že vědomí, že se můžu stát obětí, nebo sdílená příslušnost mohou posílit morální normy a omezit vykořisťující chování.
Ve třetí studii jste využila tzv. hru na diktátora, abyste zjistila, jak lidé rozhodují o udělení trestu. Mohla byste vysvětlit, v čem tento experiment spočívá?
Hra na diktátora neboli dictator game se využívá ke zjištění distributivních preferencí, kdy jeden hráč dostane peníze a rozhoduje se, jestli část peněz pošle jinému hráči. Navzdory tomu, že racionálně uvažující jedinec nemá důvod se dělit, předchozí studie dokumentují, že neposlat druhému nic je vnímáno negativně. My jsme tuto skutečnost využili ke zkoumání toho, jestli jsou třetí strany ochotné zaplatit, aby potrestaly chování, které se jim nelíbí. Hru jsme proto upravili tak, aby převody peněz, které „diktátor“ neboli hráč rozdělující peníze může uskutečnit, byly extrémnější. Následně jsme měřili a manipulovali různé sociální normy a sledovali jsme jejich vliv na rozhodnutí třetí strany o tom, jestli potrestat různé chování diktátorů.
Co z experimentu vyplynulo?
Zjistili jsme, že když účastníci předpokládali, že diktátor obvykle posílá více peněz, trestali nízké převody více než ti, kteří si mysleli, že diktátor obyčejně pošle málo. Překvapilo nás, že to, jakou částku účastníci pokládali za sociálně přijatelnou, nehrálo při rozhodnutí o trestu roli. To se opět vymyká závěrům předchozích studií, které ale zohledňovaly méně proměnných.
V poslední studii jste se soustředila na rozdělování zdrojů při soutěžení o moc. Co jste zjistila?
V tomto článku jsem zkoumala, proč lidé, kteří soutěží o moc, mají tendenci alokovat méně zdrojů ostatním. Protože v reálném světě vidíme jen to, co dělají vítězové, navrhla jsem experiment, který zkoumá chování poražených v situaci, kdy by vyhráli, přičemž jsem průběžně měnila to, zda účastníci musí do soutěže investovat, nebo ne. Tím jsem od sebe dokázala odlišit dva faktory, které mohou hrát roli: za prvé pocit, že si účastníci zdroje „zaslouží“, a za druhé to, že sobečtější lidé vybírají sami sebe do pozice vítězů. Ve studii ukazuji, že právě soutěž mění to, jak jsou lidé ochotní se dělit. Ti, kteří museli pro vítězství obětovat více zdrojů, se s ostatními dělí méně.
Co všechny části Vaší disertační práce spojuje?
Všechny studie zkoumají faktory, které ovlivňují vykořisťování a přerozdělování zdrojů, a možnosti, jak tyto procesy zastavit. Ve všech případech jsem využila metodu ekonomického experimentu, která umožňuje sledovat chování lidí, které může být v běžném životě skryté, a sesbírat data, která obvykle nemáme k dispozici.
Jak je možné výsledky Vašeho výzkumu uplatnit v praxi?
Výsledky jsou uplatnitelné při navrhování politik a intervencí zaměřených na snižování vykořisťování nebo zneužívání moci. Například závěry poslední studie je možné využít jako argument pro regulaci toho, kolik peněz mohou utratit kandidáti na politické funkce , aby po získání pozice neměli pocit, že vzít si víc pro sebe je oprávněné.
