Jděte na Econ Job Market! Rozhodně to stojí za to, říká PhD studentka

Chcete po doktorátu dál působit v akademické sféře? Econ Job Market je platforma, která vám usnadní hledání vhodné pozice. Přestože může být čas strávený hledáním práce stresující, podle Diyi Abraham, doktorandky z katedry veřejné ekonomie, se investované úsilí rozhodně vyplatí.

Mohla byste vysvětlit, co je to Econ Job Market a jak funguje?

Econ Job Market neboli EJM je centralizovaný portál s pracovními nabídkami v oblasti ekonomie. Potenciální zaměstnavatelé tam zveřejňují inzeráty, ve kterých hledají lidi, kteří mají doktorát z ekonomie nebo se k němu blíží. Najdete tam jak akademické, tak neakademické pozice. Univerzity na EJM zveřejňují inzeráty s uzávěrkou v listopadu pro pozice s nástupem od září následujícího roku. Potenciální uchazeči se mohou zaregistrovat a nahrát svůj životopis, odborný článek, potvrzení o provedeném výzkumu a odučených hodinách a doporučení. Tyto dokumenty se dohromady označují jako tzv. job market package. Doporučení ve formě dopisů jsou důvěrné – nahrávají je přímo jejich autoři a autorky, kteří musí mít na EJM vlastní účet. Jakmile to udělají, uchazeč uvidí, že dopisy byly nahrány, ale nemůže si zobrazit jejich obsah. Jakmile je „balíček“ kompletní, uchazeč ho může odeslat potenciálním zaměstnavatelům pouze několika kliknutími.

Co následuje po odeslání balíčku s dokumenty?

Dalším krokem je první kolo pohovorů, které se konají obvykle na začátku prosince. V posledních letech se konaly pouze online. Každý z nich trvá přibližně dvacet nebo třicet minut, během kterých kandidát shrne obsah svého odborného článku a zodpoví otázky ohledně své výzkumné a pedagogické praxe. Pokud je uchazeč v prvním kole úspěšný, univerzita ho pozve na osobní pohovor. Tyto pohovory se konají obvykle v lednu a v únoru. Krátce po nich univerzity rozesílají nabídky vybraným uchazečům. Pokud vím, většina vysokých škol, které inzerují na EJM, obdrží více než stovku žádostí. Na pohovor v první fázi pozvou zhruba dvacet lidí a do další fáze osobních pohovorů, tzv. fly-outs, postoupí přibližně sedm z nich.

Jaká byla vaše zkušenost na Econ Job Market?

O EJM jsem se dozvěděla ve druhém ročníku doktorského studia. V té době mi teprve začínalo docházet, že lidí s doktorátem z ekonomie, kteří chtějí zůstat v akademické sféře, je mnohem více než stálých pracovních pozic. Než jsem se na platformu přidala, slyšela jsem o tréninkových programech pro ty, kteří hledají práci na EJM. Nikdy jsem se žádného nezúčastnila a myslím si, že je to trochu dramatické a zbytečné, ale ukazuje to, jak je toto období pro absolventy doktorského studia důležité. Já jsem si připravila balíček dokumentů, rozeslala jsem ho na mnoho míst a pak už jsem jen čekala, jestli mě někdo pozve na pohovor. Má zkušenost byla poměrně dobrá v porovnání s některými příběhy, které jsem slyšela.

Jak se vám to osvědčilo?

Odmítnutí bylo docela dost, ale nakonec si myslím, že to stálo za to. Přihlásila jsem se na zhruba 110 pozic a asi z 25 se mi ozvali a pozvali mě na pohovor. Tři z nich jsem musela odmítnout, protože mi volali až poté, co jsem už přijala jinou nabídku. Ze zbývajících 22 pohovorů, na které jsem šla, jsem u deseti z nich postoupila do druhého kola. Pět univerzit mi nakonec pozici nabídlo. Letos se všechny pohovory, které byly součástí prvního kola, uskutečnily virtuálně, stejně jako polovina mých „fly-outs“. Osobně jsem navštívila čtyři místa – Lucemburk, Veronu, Budapešť a Sydney. Měla jsem jet i do Readingu ve Velké Británii, ale nepodařilo se mi včas získat vízum, takže jsem nakonec pohovor v Readingu absolvovala přes Zoom z Verony! Všechny tyto online a osobní pohovory se uskutečnily v lednu a únoru, takže tyto měsíce byly nabité akcí a velmi stresující.

Jak dlouho trvalo, než se vám potenciální zaměstnavatelé ozvali nazpět?

Z velké většiny míst, kam jsem se hlásila, jsem nedostala odpověď. Vzhledem k tomu, že náklady na podání přihlášky na jakoukoli pozici jsou velmi nízké, většina zaměstnavatelů dostane přes sto přihlášek, takže většinou odepisují jen lidem, které vyberou k pohovoru. Abych řekla pravdu, jsem ráda, že se mi z některých míst vůbec neozvali, než aby mě přímo odmítli – odmítnutí je těžké zkousnout. Vzpomínám si, že jsem dostala odmítavý dopis v okamžiku, kdy jsem mířila na další pohovor. Bylo to těžké, protože jsem musela vypadat šťastně a nadšeně z výzkumu, přestože jsem se uvnitř cítila úplně jinak.

Vysoké školy, které mě pozvaly na první kolo pohovorů, mě kontaktovaly do tří týdnů. Ale teprve po prvních pohovorech odmítnutí začíná opravdu bolet. Předtím se totiž můžete uklidňovat tím, že se vaše žádost ztratila v hromadě jiných žádostí. Ale po pohovoru, poté, co se s vámi setkali osobně a mluvili s vámi dvacet minut, začnete přemýšlet, co jste udělala špatně a proč jste nebyla dost dobrá. Ve skutečnosti to ale uchazeč prostě ovlivnit nemůže a je to z velké části o štěstí. Důležité je, aby se shodoval výzkumný profil kandidáta se zaměřením daného pracoviště. Při pátém odmítnutí už jsem si to osobně nebrala.

Ze kterých univerzit jste dostala nabídku?

Pozici mi nabídla IESEG School of Management v Paříži, Korvínova univerzita v Budapešťi, University of Reading z Velké Británie, Tilburgská univerzita a Boloňská univerzita.

A kterou jste si nakonec vybrala?

Vybrala jsem si University of Reading protože mám ve Velké Británii příbuzné a je pro mě důležité být jim nablízku. Zároveň je to anglicky mluvící země a já jiným jazykem, než anglicky nemluvím. Navíc si cením pracovní jistoty. Pozice odborné asistentky na University of Reading je v podstatě „tenure-track“ a není těžké získat stálou pozici po skončení tříleté zkušební doby. Kromě toho je to práce na katedře ekonomie, kde mají behaviorální laboratoř s výzkumníky s podobným zaměřením, takže je tam spousta možností spolupráce! Nicméně uznávám, že kdyby mi šlo jen o výzkum, byl by pro mě Tilburg lepší volbou než Reading. A kdyby mi šlo jen o peníze, možná by to byl IESEG. Při rozhodování ale hraje roli spousta faktorů, a nakonec jsem se rozhodovala nejen podle mých osobních preferencí, ale také podle preferencí mého partnera a podle toho, kde bychom oba byli nejšťastnější z dlouhodobého hlediska.

Doporučila byste ostatním doktorským studujícím, aby se přidali na Econ Job Market?

Rozhodně jděte na EJM! Pokud to nezkusíte, tak nebudete vědět, jak byste dopadli. A pokud to budete brát vážně, máte velkou šanci na úspěch. Upřímně řečeno jsem byla velmi překvapená, jakou odezvu jsem dostala vzhledem k tomu, jak velká konkurence tam je. Šla jsem do toho s tím, že budu ráda, pokud dostanu jednu nabídku, a nakonec jsem jich dostala pět. Je úžasné, když víte, že s vámi lidé chtějí spolupracovat. Navíc, i když vám nebude přát štěstí a nabídky nedostanete, budete mít za sebou online i osobní pohovory a rozšíříte si síť kontaktů v oboru. Tím získáte možnost představit vaši práci akademikům a akademičkám v různých oblastech ekonomie a ti si vás mohou zapamatovat pro případ, že by se v budoucnu objevily další pozice.

Co byste poradila doktorským studujícím, kteří zvažují hledání práce na Econ Job Market?

Za prvé vyjeďte na výzkumný pobyt do zahraničí a vybudujte si síť akademických kontaktů, protože jednoho dne možná budete moci požádat lidi, které jste na svém výzkumném pobytu potkali, aby vám napsali doporučení. To bude mít velký význam, pokud mají kvalitní publikace. Měla jsem tři úžasné autory doporučujících dopisů, kteří dokonce poslali osobní emaily lidem, které znali na mnoha místech, kam jsem se hlásila, aby má přihláška nezapadla. Další seniorní akademičtí pracovníci pro mě udělali totéž, přestože nenapsali doporučení jako takové.

Druhou věcí, která je stejně důležitá, je mít kvalitní odborný článek. Nikdy není příliš brzy začít na něm pracovat. Prezentujte ho co nejčastěji, než půjdete na EJM. Kdykoli můžete, získejte zpětnou vazbu ke všem vašim pracím, ale zejména k tomuto článku. Nakonec si natrénujte pracovní pohovory s lidmi z vašeho oboru. Rady, které získáte od starších výzkumníků a výzkumnic, budou neocenitelné.

To všechno se zdá být docela stresující.

Je to stresující, a i samotný proces vás může frustrovat. Někdy například můžete dostat „výbušnou nabídku“, což znamená, že vám dají lhůtu na přijetí nebo odmítnutí pozice. Trh se pohybuje rychle a v případě, že odmítnete, instituce potřebují přejít k další osobě na seznamu. Pro uchazeče je to složité, protože to znamená rozhodnout se dříve, než ví, jaké další nabídky mohou přijít. Stalo se mi to dvakrát a nebylo to nic příjemného, zejména v případě úplně první nabídky – byla to velmi pěkná pozice a bylo lákavé ji prostě přijmout a ukončit nejistotu.

Jak jsem už říkala, je tam hodně odmítnutí a je těžké nebrat si to osobně. Musíme ale říct, že se všechno úsilí rozhodně vyplatí. EJM je nejefektivnější způsob, jak si po doktorátu najít práci v akademickém prostředí. A jednu věc je dobré mít na paměti: vaše akademická obec se kolem vás semkne, pokud se rozhodnete vstoupit na pracovní trh. Všichni vědí, že to není snadné období, a pokud jsou vaši profesoři, školitelé a kolegové doktorandi stejní jako ti moji, podpoří vás, jak jen budou moci. To dělá obrovský rozdíl.

Čemu se výzkumně věnujete a budete moci na novém pracovišti pokračovat ve svém současném výzkumu?

Jsem behaviorální a experimentální ekonomka a zkoumám otázky související s důvěrou, reciprocitou a kooperativním chováním v různých sociálních prostředích. S mými spoluautory zkoumám, jak se lidé chovají v práci, když cítí, že jim zaměstnavatel důvěřuje nebo nedůvěřuje, co je hnací silou individuálního úsilí o zmírnění změny klimatu a jak zvýšit úroveň důvěry a důvěryhodnosti na online trhu. Aktuálně se zabývám diskriminací – konkrétně tím, zda se lidé, kteří se sami cítí být vyloučeni nebo diskriminováni z hlediska genderu, etnicity a podobně, sami chovají diskriminačně v některé z těchto dimenzí.

Rozhodně budu moci ve svém výzkumu pokračovat! Důležitým důvodem, proč jsem si vybrala University of Reading, je to, že budu moci pokračovat v laboratorních a terénních studiích a zkoumat otázky, které mě nejvíce zajímají, v podnětném prostředí se spoustou vědců a vědkyň, kteří sdílejí mé specifické výzkumné zájmy.