Děkan Slaný děkuje

Milé kolegyně a kolegové, přátelé.

Velice rád bych se s Vámi v tento čas podělil o několik myšlenek. Jak všichni víte, od prvního listopadu t. r. se ujme funkce nový děkan a s ním i nové vedení fakulty. Funkční období stávajícího vedení tak s koncem měsíce října dospěje do finále.  

Osobně (a samozřejmě nejen já, dozajista my všichni) bych si velice přál, aby se tento významný akt odehrál za „normálních okolností“ a slavnostním způsobem: formou veřejného shromáždění, které bychom prožili slavnostně, osobně, pospolu. Koronavirová epidemie však příliš surově zasáhla do našich životů, profesních i osobních. Nejpřiléhavějším označením pro současnost by možná mohl být výraz potemnělá doba: všeobecná nejistota všude kolem nás i směrem do budoucnosti, omezené osobní kontakty, elektronická výuka a další. Nezbývá mi proto, než Vám adresovat
tuto – do určité míry neosobní – zprávu. 

Za rok oslavíme už třicáté výročí založení naší fakulty. Ano, pro mnohé – a pro mě osobně – to zní až příliš neuvěřitelně. Třicet let existence odpovídá zhruba době trvání jedné lidské generace. Je tedy přirozené, že posledních několik let procházíme etapou širší generační obměny, která přinesla výrazné omlazení jak na pozicích vedoucích kateder, tak i vedoucích útvarů děkanátu i obslužných oddělení. Proces, kdy zakladatelé postupně předávají dílo následníkům, z nichž většina přirozeně patří k jejich žákům, se tak s letošním podzimem završuje.  

Ušli jsme za dobu existence fakulty opravdu velký kus cesty a společně vytvořili dílo stálé a pevné. Dílo, které nás všechny svým způsobem přesahuje a za které se nikdo nebude stydět. Takový postulát lze doložit celou řadou čísel i jinak měřitelných ukazatelů. Zkusme se však spolehnout jen na to, co možná každý ví, vidí a cítí. Nebude tak nadsázkou konstatování, že fakulta, kterou nyní předáváme následníkům, patří v rámci republiky k úplné špičce ve všech důležitých aspektech: prestiži, kvalitě poskytované výuky a výzkumu, know-how, míře internacionalizace, zájmu o naše služby, výběrovosti, technologické vyspělosti, celkové „modernosti“, ekonomické stabilitě, ale
i v mnoha dalších ohledech. 

Na vysoké úrovni je i materiální stránka naší existence na fakultě: skvělé a podnětné pracovní prostředí, pokročilá technická infrastruktura, slušné odměňování i příkladná péče o zaměstnance
a zejména pak o studenty.   

Nyní se dostávám k jádru sdělení. Jsem si velmi dobře vědom, že vše, čeho jsme dosáhli, jsou plody společného, týmového výkonu. Proto bych Vám všem, učitelům i ostatním zaměstnancům, velice rád poděkoval za veškerou Vaši dosavadní práci na společném díle a vyzval Vás, abyste v budoucnu nepolevovali. Rád bych také poděkoval všem členům vedení, kteří se společně se mnou v posledních dvou funkčních obdobích podíleli na řízení fakulty; odvedli mnoho prospěšné práce, často na úkor osobního či rodinného života. 

V širší perspektivě se zdá, že dobrý stav naší školy je výsledkem dlouhodobého procesu, ten byl sice kontinuální, ale s viditelným zrychlením a kvalitativním posunem v posledních letech.  

Věřím, že i potemnělá doba bude mít svůj konec. Četl jsem nedávno v jednom týdeníku takovou myšlenku: Chce to zkrátka neházet flintu do žita a věřit, že příští rok covid porazíme. Mnozí senioři ještě pamatují dobu, kdy se Evropou valilo několik armád, továrny vyráběly jen tanky a ve vybombardovaných městech vládl hlad. To byla skutečná ekonomická katastrofa, přesto se naši předkové dokázali vzpamatovat. Ano, my určitě flintu do žita házet nebudeme a aktuální potíže překonáme. Věřím, že v průběhu příštího roku se vše postupně vrátí do normálních kolejí.  

Nové fakultní vedení se ujme řízení v ne právě lehké situaci. Proto bych našim následníkům velice rád popřál jen samé úspěchy, a aby se fakulta dále rozvíjela a vzkvétala. Přál bych si také, aby
o školu pečovali vynalézavě, s vytrvalostí, moderně, ale i s potřebnou rozvahou. Aby si byli vědomi obrovské síly společného úsilí a dlouhodobě vytvářených a všeobecně sdílených hodnot.  

Znalci poměrů na vysokých školách v ekonomických oborech dobře vědí, jaké nezměrné škody mohou způsobit vnitřní animozity, stará nepřátelství či křivdy, ale i přehnané mocenské ambice nebo úzké ekonomické zájmy. Kooperace je vždy lepší než rivalita a nejpříhodnější je řídit se heslem: Gens una sumus – jsme jedna rodina. 

Ještě jednou – díky všem a přeji vše dobré.

Antonín Slaný