Proč reagují finanční trhy na opatření České národní banky se zpožděním? Mohou za to frikce neboli tření. Právě o nich v rozhovoru mluví Vlastimil Reichel, který nedávno převzal Cenu děkana za vynikající disertační práci obhájenou v roce 2021.
Představte si trh s nemovitostmi jako jízdní kolo. Když je kolo čerstvě složené, čisté a dobře promazané, funguje perfektně. Bohužel v reálném životě tak dokonalé fungování nezískáte, protože jakmile na něm začnete jezdit, nasbíráte prach, špínu, možná kolo namočíte, možná zablátíte. Kolo tedy od prvního okamžiku nebude fungovat dokonale tak, jak by si konstruktér, který ho navrhl, představoval. Fungování čistého, nového kola je jako teoretické fungování určitého trhu v ekonomice. Tření neboli frikce si pak můžete představit jako prach, špínu, opotřebení jednotlivých dílů, které způsobují, že se kolo hůře otáčí nebo tu a tam něco zaskřípe. Jinými slovy, frikce brání například trhu s nemovitostmi fungovat tak, jak by předpovídala ekonomická teorie, to znamená za nějakých pomyslných dokonalých podmínek, například tím, že se pomaleji nebo rychleji přizpůsobuje různým náhlým změnám v ekonomice.
Makroekonomické modely, tak jak jsou převážně využívány nyní, kombinují informace z dat a teorie. Význam spousty ekonomických vztahů je velmi těžko pozorovatelný čistě z dat, a proto si musíme pomoci právě teoretickým rámcem – v mém případě dynamickým stochastickým modelem všeobecné rovnováhy neboli tzv. DSGE modelem. Pokud jsme schopni prokázat, že náš teoretický model je schopen kvalitně replikovat chování dat, lze tento model použít k předpovídání budoucích pohybů makroekonomických veličin. A pokud jsou frikce pro schopnost modelu replikovat chování makroekonomických veličin či predikovat budoucí pohyby důležité, pak je vhodné je do modelové struktury zahrnout.
V mé disertační práci jsem se zaobíral primárně modelováním trhu s nemovitostmi, a proto jsem volil frikce, které se týkaly nastavení tohoto trhu. Modeloval jsem tedy ekonomiku, ve které si lidé velmi často berou úvěry. Česká národní banka vykonává tzv. makroprudenční politiku, což znamená, že se prostřednictvím různých nástrojů snaží stabilizovat trh a zvýšit jeho odolnost. K ovlivňování úvěrového kanálu používá poměr loan to value, zkráceně LTV. Ten určuje, kolik peněz si domácnost může půjčit, pokud si vezme hypotéku na nemovitost. Různé výše poměru LTV vytváří jedno z možných tření na trzích.
Představme si, že se centrální banka rozhodne zvýšit peněžní nabídku tím, že sníží úrokovou sazbu. Tímto krokem motivuje domácnosti čerpat úvěry v daném období, protože jsou levnější. Pokud k tomuto rozhodnutí přidáme ještě makroprudenční rozhodnutí zvýšit hodnotu LTV, můžeme tím dosáhnout toho, že se úvěry budou moci čerpat nejen ve větším množství, ale také ve větším objemu. Laicky řečeno, pokud si budu chtít vzít hypotéku na byt a rozhodnu se tímto bytem ručit, bude pro mě jednodušší, pokud mi banka půjčí víc a nastaví mi levnější splátky. Podobnou kombinaci makroprudenčních a měnově politických opatření jsme mohli vidět na počátku pandemie. Uvolněné úvěrové podmínky tehdy vedly k enormnímu čerpání nových hypotečních úvěrů.
Já frikce obecně nechápu jako negativní. Je to jev úzce spojený s fungováním trhů. Tedy něco, co tady prostě je a bude. To máte jako s tím kolem, můžete jej každou chvíli zbavovat nečistot a měnit jednotlivé součástky za nové, ale i přes velké úsilí nikdy nedosáhnete toho, aby to kolo bylo vždy stoprocentně připraveno. Prostě pracujete s tím, co je. V případě ekonomických trhů budou frikce v jednu chvíli určitým ekonomickým aktérům pomáhat a jindy přitěžovat – záleží na situaci.
Nicméně při modelování bychom si měli být vědomi, zda se frikce v dané ekonomice vyskytují a umět je zohlednit. Pokud je například prognostický tým České národní banky schopen do svých predikcí správně promítnout aktuální nastavení ekonomiky včetně frikcí, je pak také schopen bankovní radě dodat kvalitní podklady v podobě alternativních scénářů vývoje ekonomiky podle toho, jaké by se bankovní rada rozhodla provést rozhodnutí. Díky tomu by pak bankovní rada měla být schopná udělat kvalitní rozhodnutí například o tom, jak změnit úrokové sazby v boji s vysokou inflací.
Jedním z nejdůležitějších výsledků je zjištění, že v běžných obdobích spolu měnová a makroprudenční politika příliš neinteragují. Ono koneckonců dává smysl, že pokud jsou úrokové sazby celkem stabilní a já si chci pořídit nemovitost za milion a již mám k dispozici pět set tisíc, pak je mi celkem jedno, zda jsou poměry LTV vysoké a banka je mi ochotná půjčit až devět set tisíc, nebo jsou nižší a banka je mi ochotná půjčit až šest set tisíc. Tak jako tak si pravděpodobně půjčím jen potřebných pět set tisíc. Jinak tomu ale může být v obdobích, kdy ekonomika čelí výraznějším výkyvům, a právě nastavení makroprudenční politiky může výrazně posilovat či zeslabovat dopady politiky měnové.
Vlastimil Reichel je členem výzkumného týmu, který se věnuje kvantitativním metodám a makroekonomickému modelování na katedře ekonomie ESF MU. V současnosti se zabývá zejména výzkumem predikční schopnosti dynamických stochastických modelů všeobecné rovnováhy (DSGE modelů) a odhadům dopadů hospodářské politiky v evropských zemích.
S blížícím se koncem roku přinášíme shrnutí nejzajímavějších událostí a úspěchů z oblasti vědy a výzkumu na ECON MUNI. Naši vědci a vědkyně se podíleli na projektech s přímým dopadem na společnost, slavili úspěchy v grantových soutěžích nebo pomáhali politikům a veřejné správě dělat lepší rozhodnutí pomocí nové série tzv. policy reports.
Cenu děkana za vynikající disertační práci získala v září absolventka doktorského studia na ECON MUNI a experimentální ekonomka Katarína Čellárová. Ve svém disertačním výzkumu například zjistila, že vykořisťování je méně časté, pokud si lidé uvědomují, že si v budoucnu mohou s obětí vyměnit role. Odhalila také, že vítězové, kteří pro výhru více obětovali, mají pocit, že si zaslouží větší odměnu.
