Farmakogenetické aspekty progrese diabetické nefropatie ve vztahu k renin-angiotenzin-aldosteronovému systému

• Autoři: BARTÁKOVÁ Vendula; KURICOVÁ Katarína; TANHÄUSEROVÁ Veronika; PÁCAL Lukáš; ŘEHOŘOVÁ Jitka; SVOJANOVSKÝ Jan; KRUSOVÁ Darja; OLŠOVSKÝ Jindřich; BĚLOBRÁDKOVÁ Jana; MUŽÍK Jan; PAVLÍK Tomáš; KAŇKOVÁ Kateřina
• Rok publikování: 2012
• Druh: Konferenční abstrakty
• Fakulta / Pracoviště MU: Lékařská fakulta
• Popis: Úvod: Patologická aktivace systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS) je důležitým patogenetickýcm mechanizmem vzniku a progrese diabetické nefropatie (DN). Geny kódující složky RAAS jsou polymorfní, některé z variant mohou ovlivňovat odpověď na léčbu blokátory RAAS. Cílem projektu bylo zjistit, jakým způsobem modifikují vybrané varianty genů efekt léčby a progresi renálního postižení u diabetiků 2. typu (T2DM). Metodiky: Do průřezové studie bylo zařazeno 321 osob s T2DM s variabliním postižením ledvin (normo- a mikroalbuminurie, proteinurie a ESRD, prům. věk 67 let, 160 mužů a 161 žen), které byly pravidelně sledovány po dobu 37 měsíců [21-58] (medián, [IQR]). Pomocí PCR jsme z DNA detekovali 8 jednonukleotidových polymorfizmů (I/D ACE, ATG M235T, ATR1 A1166C, CYP11B2 -344T/C, HSD11B1 83557insA, HSD11B2 G534A, MR G3514C, MR A4582C). Sledovali jsme následující klinické end-points: (1) progrese DN definovaná jako dosažení vyššího stadia DN za dobu sledování, (2) závažná kardiovaskulární událost (MCVE), a (3) celková mortalita (ACM). K odhadu rizika sledovaných end-points jsme použili Coxův regresní model a k odhadu incidence Kaplan-Meirovu analýzu s log-rank testem. Pro účely farmakogenetické studie jsme sledovali léčbu inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACEi) a blokátory receptoru AT1 (sartany). Kumulativní dávka podávané účinné látky za celou dobu sledování byla přepočtena u ACEi na jednotky captoprilu, u sartanů na jednotky losartanu. Výsledky: Ze sledovaných end-points jsme nalezli statisticky významný rozdíl u celkové mortality mezi skupinami rozdělenými podle genotypů polymorfizmu A4582C v genu pro mineralokortikoidní receptor (P = 0,007; log-rank test). Detailní farmakogenetické analýzy celého souboru probíhají a budou k dispozici v době konání konference. Závěr: Protože farmakologická blokáda RAAS ovlivňuje základní patogenetický systém vzniku DN, jistý genetický efekt na farmakoterapii je nutno brát v úvahu. Výstupem studia by mohla být větší aplikace personalizované medicíny do léčby DN. Poděkování: Práce byla podpořena grantem MZ ČR NT11405.

Související projekty

• Mikrobiologické a genetické determinanty rozvoje a progrese parodontitidy u diabetiků 1. a 2. typu a jejich reciproční vztah ke kompenzaci diabetu