Bílá místa teorie a černé díry praxe (Problémy při dosahování optimální alokace zdrojů ve zdravotnictví)
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2010 |
| Druh | Vyžádané přednášky |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Klíčovým faktorem ovlivňujícím fungování zdravotnických systémů je způsob, jakým je mezi subjekty podílejícími se na tvorbě rozhodnutí o množství, struktuře a kvalitě zdravotní péče rozloženo břemeno spočívající v nutnosti být konfrontován s omezeností zdrojů a jakými procesy se systém k danému rozložení dopracuje. Podmínkou pro dosažení efektivnosti zdravotnického systému je, aby konkrétní alokační rozhodnutí prováděly ty subjekty, které mají objektivně nejlepší informace o variantách a dopadech rozhodnutí a byly zároveň konfrontovány s omezeností zdrojů. Odtud lze rovněž odvodit, že pravděpodobně výhodnější podmínky pro dosahování efektivnosti budou vytvořeny tam, kde nebude jednostranně převládat ani jeden z hlavních systémových subjektů, rozhodování bude patřičně decentralizované, systém bude v maximální možné míře podporovat smluvní autonomii stran, pluralitu a uspokojování oprávněných zájmů a bude dodržen princip subsidiarity. Výše uvedené platí o to více, čím méně toho víme o skrytých zákonitostech fungování zdravotnických systémů. Existuje celá řada „bílých míst“ v našem poznání. Naše představy o tom, jak a proč se ekonomicky chovají poskytovatelé či plátci zdravotní péče odlišující se svou právní formou, osobou vlastníka či zřizovatele jsou více méně intuitivní a často jde spíše o mýty a iluze, než o empiricky podložené poznání. |