Prameny jako modelové habitaty pro výzkum komunikace mezi populacemi v rámci říční sítě

Varování

Publikace nespadá pod Ekonomicko-správní fakultu, ale pod Přírodovědeckou fakultu. Oficiální stránka publikace je na webu muni.cz.
Autoři

PAŘIL Petr BAYEROVÁ Zuzana HUBÁČKOVÁ Lenka CIVÁŇOVÁ Kristína

Rok publikování 2011
Druh Konferenční abstrakty
Fakulta / Pracoviště MU

Přírodovědecká fakulta

Citace
Popis Prameniště lze díky jejich specifickým fyzikálním a chemickým podmínkám považovat za relativně izolovaná stanoviště. Lze předpokládat, že pro vodní bezobratlé vázané na tyto biotopy (zvláště pak pro permanentní faunu) představuje terestrické prostředí nepřekonatelnou bariéru. S omezenou migrací mezi populacemi je spojen nižší tok genů, což sebou nese negativní důsledky v podobě snížení genetického polymorfismu populací, a tedy nižší schopnost adaptivně reagovat na změny podmínek. Cílem studie bylo kvantifikovat izolovanost prameništních biotopů s využitím mikrosatelitů (STRs). Jako modelový organismus byl zvolen blešivec potoční (Gammarus fossarum), který preferuje pramenné stružky a horní úseky toků, a lze tedy předpokládat, že jeho populace budou do určité míry fragmentované. V roce 2010 byly na česko-slovenském hraničním hřebeni (směřujícím z JZ na SV) odebrány vzorky z deseti různých populací (20 jedinců z každé populace) uspořádaných v pěti párech na gradientu 130 km. Vzdálenost mezi jednotlivými páry byla cca 20-50 km, zatímco vzdálenost mezi lokalitami v rámci páru dosahovala pouze 0,5-2 km. Na základě analýzy 5 mikrosatelitových lokusů byla zjištěna výraznější genetická odlišnost jednoho páru, z něhož spadala jedna z lokalit do povodí Odry. Další výsledky ukázaly větší genetickou blízkost populací v páru, a to i přesto, že byly vzájemně odděleny hřebenem Vnějších Západních Karpat a každá z nich spadala do jiného povodí (Váhu a Moravy, případně Odry). Výjimku z tohoto pravidla tvořil pouze jeden pár, který byl unikátní i v mnoha dalších ohledech (vysoký polymorfismus a heterozygotnost, velký počet privátních alel, vazebná nerovnováha lokusů). Pomineme-li tento specifický případ, lze předpokládat, že mezi párovými lokalitami dochází k nezanedbatelnému toku genů, jenž může být na takto malé geografické vzdálenosti zprostředkován zoochorií. Tyto předběžné výsledky však musí být ještě ověřeny na základě zpracování většího počtu jedinců i genetických markerů.
Související projekty:

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.