Identifikace genů rezistence k padlí travnímu u planého ječmene Hordeum vulgare ssp. spontaneum PI391126

Varování

Publikace nespadá pod Ekonomicko-správní fakultu, ale pod Přírodovědeckou fakultu. Oficiální stránka publikace je na webu muni.cz.
Autoři

SOLDÁNOVÁ Martina ŘEPKOVÁ Jana LÍZAL Pavel DREISEITL Antonín

Rok publikování 2009
Druh Článek ve sborníku
Konference XIII. Pracovní setkání biochemiků a molekulárních biologů
Fakulta / Pracoviště MU

Přírodovědecká fakulta

Citace
Obor Genetika a molekulární biologie
Klíčová slova mapping; SSR; powdery mildew; Blumeria graminis
Popis Cílem práce bylo využití planého ječmene PI391126 získaného z genové banky USDA k identifikaci účinných genů odolnosti k padlí travnímu. S tímto cílem bylo provedeno křížení náchylné odrůdy Tiffany s PI391126, získaná generace F1 byla zdrojem pro analyzovanou populaci F2. Pro zjištění počtu genů rezistence a typu dědičnosti byly testované rostliny parentální, F1 a F2 generace inokulovány virulentním patotypem (Va7) 4523. Reakční typy (RT) rostlin byly odečítány podle devítibodové stupnice 0-4, včetně intertypů. V populaci generace F2 bylo zjištěno 234 odolných a 6 náchylných rostlin. Testem chí-kvadrát (1,37) byl potvrzen štěpný poměr 63:1 a byla tak stanovena přítomnost tří genů odolnosti s dominantní dědičností. Fenotypové hodnocení generace F1 ukázalo na neúplně dominantní dědičnost. K identifikaci genů bylo využito genetické mapování v populaci F2, kterou tvořilo celkem 124 rostlin. Jako DNA markery byly použity mikrosatelity (SSR - Simple Sequence Repeat). Dále byly navrženy primery (program Primer3) pro nové markery odvozené ze sekvence genu RGH1a (Resistance Gene Homologue 1a; databáze NCBI) z lokusu Mla. Vazba mezi markery a geny odolnosti byla identifikována pomocí dvou bulků rostlin, a to 19 odolných (RT 0) a 18 náchylných (RT 3-4 a 4) rostlin generace F2. Pomocí nich byla zjištěna genetická vazba s markery GBM1007, Bmac0213, UMB503 a RGH1aE2a na chromozomu 1H, GBMS247, Bmac0134, GBM1281, GBM1121 a Bmag0692 na chromozomu 2H a Bmag0225 na chromozomu 3H. Marker RGH1aE2a a Bmag0225 nevykazovali na rozdíl od ostatních kodominantní charakter. Mapováním pomocí všech rostlin F2 byla potvrzena statisticky významná vazba u GBM1007 (LOD = 5,15) na chromozomu 1H a u Bmac0134 (LOD = 2,8) na chromozomu 2H. Pro třetí gen nebyla prozatím potvrzena statisticky významná vazba s žádným DNA markerem.
Související projekty:

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.