Konformní výklad pre-existujících mezinárodních smluv jako vnější projev jednoty unijní práva (a jeho limity)
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2024 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Citace | |
| Popis | Mezinárodní smlouvy uzavřené členskými státy se státy třetími v době před přistoupením daného členského státu k EU, případně před vznikem pravomoci EU v dotčené oblasti (tzv. "pre-existující mezinárodní smlouvy") se nestávají součástí unijního práva a v zásadě by jím ani neměly být dotčeny. Zásada respektování dřívějších mezinárodních závazků členských států a nevměšování se do záležitostí jiných států je přesto relativizována. Článek 351 (pododst. 2) SFEU stanoví závazek členských států přijmout všechna vhodná opatření k odstranění případné neslučitelnosti takové mezinárodní smlouvy s právem EU. Vhodnými prostředky se přitom dle Soudního dvora rozumí především změna výkladu předmětné mezinárodní smlouvy, a to v podobě a v rozsahu, v jakém umožní aplikaci mezinárodní smlouvy v souladu s unijním právem. Není-li to možné, přichází na řadu změna mezinárodní smlouvy, anebo pozastavení jejího uplatňování či její vypovězení. Předmětem tohoto příspěvku je zvláště pozice starších mezinárodních smluv v oblasti mezinárodního práva soukromého v právu EU. Unijní legislativa v této oblasti v rámci přechodných a závěrečných ustanovení každého z předpisů pravidelně obsahuje zvláštní úpravu ve vztahu k této kategorii smluv. Uplatní se přitom obecné pravidlo, vycházeje ze zásad mezinárodního smluvního práva i článku 351 SFEU, že smlouvy, jejichž smluvní stranou jsou také třetí státy, zůstávají unijním legislativou nedotčeny. Naopak smlouvy uzavřené výlučně mezi členskými státy se v rozsahu působnosti unijní legislativy nadále nepoužijí (výjimkou představují smlouvy, či jen jejich části, z hlediska předmětu regulace zvláštní; z titulu své speciální povahy mají tyto přednost před nařízeními). I přes uvedená, jasně daná a mezinárodní závazky respektující pravidla, nachází Soudní dvůr cestu, jak pravidla obsažená v unijní legislativě upřednostnit ve vztahu k třetím státům. V případech C-533/08 TNT Express a C-452/12 Nipponkoa Ins. rozvinul doktrínu obecných zásad, cílů a výstavbových prvků unijní legislativy (zde konkrétně nařízení Brusel I), které je nutno respektovat za každou cenu, a to včetně případné neaplikace mezinárodní smlouvy, která by - ač jinak přednostně použitelná - byla s těmi cíli a výstavbovými prvky v rozporu. Příspěvek podrobně diskutuje limity tohoto přístupu a zároveň jeho možné rozšíření i na další oblasti mezinárodního práva soukromého a jiné obsahově kolidující mezinárodní smlouvy, zvláště ve světle nedávného rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-21/22 OP. |
| Související projekty: |