Kde končí pouhé reflexy? Soudní ochrana na hranici mezi zájmy
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2024 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Jiří Hoetzel ve své publikaci z roku 1937 uvedl, že ochrana objektivní zákonnosti je činností ve veřejném zájmu. Taková činnost „může sice fakticky jíti k duhu i občanům (stranám), avšak to jsou pouhé reflexy, nikoli zamýšlený účel dozorčího práva.“ O téměř 85 let později rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ve věci Žaves Heotzelovu tezi explicitně popřel, když uvedl, že setrvání na jeho východiscích je v rozporu s principy právního státu. Záhy Nejvyšší správní soud vydal rozsudek ve věci Klimatická žaloba, ve kterém v obecné rovině připustil aktivní procesní legitimaci žalobců, kteří se prováděli strategickou litigaci ve veřejném zájmu. Tento příspěvek vnímá oba judikáty jako opačné projevy téhož děje – soudní ochrany v situaci nejasných hranic mezi zájmem soukromým a veřejným, kdy se tradičně vnímané vedlejší účinky („pouhé reflexy“) ochrany jednoho zájmu na zájem druhý stávají (procesně i hmotně) relevantními. Tento příspěvek oba judikáty podrobí kritické analýze, zhodnotí a popíše jejich společně rysy v intencích naznačeného a použije toto hodnocení jako podklad pro další úvahy de lege ferenda i de lege lata nad ochranou zájmů soukromého a veřejného ve správním soudnictví. |
| Související projekty: |