| Popis |
Cíl práce Tato pilotní studie vznikla s cílem sledovat prevalenci obstrukční spánkové apnoe (OSA) v dětské populaci pacientů ve věku 6 až 12 let, odeslaných na ortodoncii. Zároveň jsme se zaměřili na analýzu poruchy dýchání ve spánku v závislosti na přítomnosti ortodontických anomálií a preferenci ústního dýchání. Naše hypotéza byla, že jejich přítomnost představuje rizikový faktor pro rozvoj OSA. Soubor Do studie bylo celkově zapojených 100 dětí (43 chlapců a 57 dívek; průměrný věk ± směrodatná odchylka, 9,6 ± 1,7 let), české nebo slovenské národnosti. Pacienti byli do studie osloveni před zahájením terapie na Ortodontickém oddělení Stomatologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny a LF MU v Brně. Metodika Všem pacientům byla odebrána podrobná anamnéza a zákonný zástupce pacienta vyplnil námi originálně navržený „Dětský spánkový dotazník“, který částečně vychází ze spánkových dotazníků používaných v zahraničí. Pacienti absolvovali komplexní ortodontické vstupní vyšetření, včetně zhotovení intra- a extraorálních fotografií a vyšetření pomocí radiografické zobrazovací techniky – zhotovení ortopantomogramu a kefalometrického snímku lebky. U všech pacientů proběhlo domácí celonoční polygrafické vyšetření pomocí přístroje Alice OneNight, Philips Respironics (Murrysville, USA) k určení výskytu a závažnosti OSA dle naměřeného apnoe-hypopnoe indexu (AHI). Děti byly odeslány na ORL vyšetření, kde podstoupili endoskopické vyšetření nosu a nosohltanu s fotodokumentací a určením stupně velikosti tonzil. Výsledky U 61 % dětí bylo naměřeno AHI 1 až 4, což odpovídá u dítěte nálezu lehké formy OSA. 7 % dětí mělo AHI v rozmezí 5 až 10, což značí středně závažnou formu a žádné z vyšetřovaných dětí nemělo AHI > 10, teda těžký stupeň OSA. Se závažností OSA u dětí pozitivně korelovala velikost patrových tonzil (korelační koeficient r = 0,35; p < 0,05) a preference ústního dýchání přes den i v noci (r = 0,41; p < 0,001). Statisticky vysoce významná pozitivní korelace byla zjištěna mezi AHI a konstrikcí horní čelisti (r = 0,35; p < 0,001), a zároveň jsme zaznamenali negativní korelaci mezi parametrem určujícím rozsah pohyblivosti jazyka, který je dán zkrácením podjazykové uzdičky (TRMR), a konstrikcí horní čelisti (r = -0,39; p < 0,001). Tento parametr taky negativně koreloval s AHI (r = -0,16; p < 0,01). Z dalších ortodontických anomálií byla zjištěna korelace mezi vyššími hodnotami AHI a stěsnáním (r = 0,19; p < 0,05), a také zvětšeným incizálním schůdkem (r = 0,31; p < 0,01). Při analýze kefalometrických snímků jsme zaznamenali pozitivní korelaci mezi úhlem ANB a hodnotou AHI (r = 0,16; p < 0,01). V našem souboru pacientů jsme nenašli vztah mezi závažností OSA a BMI, velikostí adenoidní vegetace, nižší pozicí jazylky, ani tendencí jedince k posteriorotačnímu růstu (p > 0.05). Závěr Na základě domácí polygrafie jsme zaznamenali přítomnost OSA u 68 % dětí delegovaných na ortodontické vyšetření, z toho v 10 % případů šlo o středně závažnou formu OSA. Naše hypotézy o vztahu mezi preferencí ústního dýchání a některými typy ortodontických anomálií k OSA u dětí byly potvrzeny.
|