| Popis |
Desátá část ze série prací věnovaných rozšíření cévnatých rostlin v České republice obsahuje síťové mapy a komentáře k 44 taxonům rodů Carex, Colchicum, Cytisus, Draba, Dracocephalum, Jurinea, Klasea, Lactuca, Onopordum, Petrorhagia, Serratula, Silybum a Xanthium. Základem jsou údaje získané excerpcí herbářů a literatury, terénní zápisy a databázové údaje, které prověřili taxonomičtí experti. Mezi studovanými rostlinami jsou jak naše původní druhy, tak druhy nepůvodní. Zvláštní pozornost byla věnována kriticky ohroženým rostlinám. Carex macroura je u nás známa jen ze dvou lokalit v okolí Mimoně na Českolipsku. Česká arela je pozoruhodně izolována od hlavní části areálu druhu, která leží v jižní části Sibiře; české výskyty jsou od nejbližších lokalit v Rusku vzdáleny přibližně 2500 km. Druh Dracocephalum austriacum byl nalezen asi na 14 lokalitách, z nichž naprostá většina se nachází na vápencích Českého krasu. Některé z těch výskytů již zanikly, jinde přežívají jen chudé populace. Psamofyt Jurinea cyanoides byl v minulosti zaznamenán asi na 25 místech v Polabí. Dodneška se dochovala jediná drobná populace, kde jedinců ubývá i přes územní ochranu a řízenou péči. Fakultativní halofyt Lactuca saligna byl v minulosti pozorován na více než stovce lokalit v Čechách i naMoravě, z nichž však vymizel a donedávna byl u nás považován za nezvěstný. V roce 2020 však byl překvapivě nalezen na 9 lokalitách v Bílých Karpatech, kam byl snad zavlečen ze Slovenska. Naproti tomu dříve vzácné druhy Draba muralis a D. nemorosa, u nás s geograficky velmi omezeným výskytem, se v posledních desetiletích začaly šířit podél železnic. Nejvíce těchto sekundárních lokalit je nyní známo v jihozápadních Čechách, zejména podél železniční trati mezi Plzní a Českými Budějovicemi. Lze očekávat, že se oba druhy budou šířit i nadále. Některé ze zde zpracovaných neofytů k nám byly přechodně zavlečeny v druhé polovině 20. století, a to s obilninami a železnou rudou z tehdejšího Sovětského svazu (např. Dracocephalum thymiflorum a Lactuca tatarica), jiné zplaněly ze zahrad (např. Dracocephalum moldavica a Lactuca virosa). Některé z pojednávaných archeofytů u nás zdomácněly a jsou dnes značně rozšířené (např. Lactuca serriola a Onopordum acanthium), zatímco jiné u nás byly dosti časté v minulosti, ale v důsledku intenzifikace zemědělství a urbanizace sídel později značně ustoupily a dnes jsou opět vzácné (např. Xanthium strumarium). Dva druhy jsou v tomto příspěvku uvedeny jako nové pro Českou republiku. Carex agastachys byla oddělena od šířeji pojatého druhu C. pendula, který je u nás ve skutečnosti velmi vzácný, zatímco většina populací patří druhu C. agastachys, který je nejhojnější v karpatské části Moravy. Mediteránní Petrorhagia dubia byla sebrána již v roce 1934 v Brně, zůstala však nerozpoznána a správně byla určena až při revizi herbářového materiálu pro tuto práci. Celkový obraz rozšíření zpracovávaných taxonů v ČR poskytují mapy; konkrétní floristické údaje zachycující frekvenci výskytu v různých oblastech a v různých obdobích, a dokumentující ústup, nebo naopak šíření některých druhů, jsou uloženy v databázi Pladias a dostupné v elektronických přílohách. Každou mapu doprovází komentář, který obsahuje nástin celkového areálu, výčet nejčastějších stanovišť a stručnou charakteristiku rozšíření v České republice, případně i doplňující informace k taxonomii, biologii, změnám v rozšíření a míře ohrožení.
|