Naturalizace klasického morálního charakteru
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2020 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Mezi lety 1998 a 2010 probíhala živá diskuze, ve které se kritici z pozice psychologických věd snažili zpochybnit empirickou adekvátnost klasického konceptu morálního charakteru (tj. ctnosti). Již během této diskuze se objevovaly snahy o přiblížení klasické teorie současné empirii. A i když diskuze nebyla uspokojivě ukončena a kritika obhájena, tyto tendence pokračovaly a dále pronikaly do stěžejních děl zabývajících se tématem morálního charakteru. Cílem příspěvku je představit, a především kriticky zhodnotit způsoby, jakými mohou současné psychologické vědy aktualizovat a doplnit klasický koncept morálního charakteru. V příspěvku vycházím a reaguji na konkrétní snahy o rehabilitaci Aristotelovy etické teorie, které se mimo jiné opírají o terminologii a obecné závěry psychologických věd (Russell 2009, Annas 2011, Kamtekar 2012). V první řadě posoudím pojmovou adekvátnost některých nově použitých termínů, které mají nahradit termíny klasické. Ukážu, že i když jsou některé klasické termíny právem považovány za problematické s ohledem na jejich konceptuální uchopení, jsou nové termíny významově chudší a jejich zastoupení oslabuje danou teorii, jíž jsou původní pojmy součástí. Současně se zaměřím na psychologické jevy, které jsou souhrnně představovány jako zdroj pro potenciální rozšíření klasického pojetí rozumnosti (tj. praktické moudrosti), která je stěžejní součástí klasického pojetí morálního charakteru. Na základě vlastní typologie („podpora“ a „kultivace“) rozliším dva způsoby, jakými může být na základě promyšlení těchto jevů rozšířen koncept rozumnosti, a ukážu tak, že některá z těchto rozšíření mají nižší teoretickou hodnotu pro koncepty morálního charakteru než jiná. |
| Související projekty: |