Stereotypy o stáří na druhou? Laické, expertní a prevalentní diskurzy stárnutí v českém kontextu
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2018 |
| Druh | Článek v odborném periodiku (nerecenzovaný) |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Jako výzkumnice věnující se dlouhodobě sociálně gerontologickým otázkám přednáším různým skupinám studujících i odborníků z různých oborů na témata spojená s otázkou stáří. Abych trochu poznala své posluchače, obvykle zahajuji výklad výzvou: „Pojďme si udělat takový brainstorming, co už o stáří a seniorech víme?“ V 99,5 % na tuto otázku dostanu „nesvatou“ trojici odpovědí: nemoc a závislost, chudoba, osamění. S menší frekvencí, ale podobně železnou pravidelností se objevuje ještě pojem „šediny“ a „65+“, pouze v těch nejosvícenějších skupinách někdo zmíní obvyklý cíl mého vyprávění: „heterogenita“. Dosud jsem nevysledovala žádnou variabilitu v těchto odpovědích s ohledem na odbornou senioritu, věkové složení ani národnost příslušníků té které studijní skupiny. Zdá se, že takto překvapeni otázkou máme všichni prvoplánovou tendenci reagovat stereotypní odpovědí, tedy odpovědí, která reflektuje generalizovaná přesvědčení a úsudky o stárnutí, stáří a starých lidech (Kruse, Schmitt 2006). A to i v zemi, jejíž nejvlivnější a nejbohatší političtí představitelé jsou starobní důchodci. V tomto pohledu se zdá, že obraz stáří a seniorů je spojován s vesměs negativními, kvalitu života snižujícími charakteristikami, jejichž přítomnost ve vlastním životě si nepřejeme, stejně jako stáří samotné.... |
| Související projekty: |