Význam rodinných a přátelských vztahů ve čtvrtém věku
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2018 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Čtvrtý věk, tedy období stáří s disabilitou, představuje specifické životní období, které může, ale nemusí nastat a u něhož dopředu neznáme délku ani přesnou podobu. Tato nejistota má pak specifické dopady i na sociální vazby, ať už rodinné či přátelské. Potřeba různé míry pomoci proměňuje povahu partnerských a mezigeneračních vazeb, kdy např. z rodiče se stává senior(ka) příjemce intenzivní pomoci dětí a vnoučat, či se manžel stává primárním pečovatelem o disabilní partnerku. Dobré rodinné vztahy pak umožňují tzv. přenesené aktérství, tedy vyjednávání pomoci a způsobu léčby v době, kdy o sobě čtvrtověký není z důvodu krátkodobého zhoršení zdravotního vztahu schopen rozhodovat a zdá se, že přispívá k úspěšnému návratu do větší míry samostatnosti. Zároveň, přes empirickou evidenci svědčící o opaku, přetrvává ve veřejném obrazu silný obraz opuštěného stáří. V našem příspěvku ukážeme jedince ve čtvrtém věku jako aktivní aktéry rodinných i přátelských vztahů a budeme diskutovat, jak jsou tyto vazby podmíněny jejich aktérstvím, jakým způsobem podmiňují jejich identitu a kvalitu života. Využijeme k tomu kvalitativních dat z projektu „Čtvrtý věk: identita disability v době aktivního stárnutí“, konkrétně opakovaných rozhovorů s 10 lidmi ve čtvrtém věku a jejich pečujícími a terénních poznámek z čtyř týdnů pozorování v domácnostech seniorů využívajících pečovatelskou službu. Ukážeme výraznou heterogenitu seniorů a seniorek ve čtvrtém věku, z hlediska sociálních vazeb jde o jedince téměř osamělé až po ty, kteří aktivně udržují vazby s širokou rodinou i přáteli, či aktivně nové vztahy navazují. Budeme diskutovat propojení podoby rodinných a přátelských vazeb s vlastní sebepercepcí a identitou. |
| Související projekty: |