Mezinárodně právní aspekty automatické závaznosti mezinárodních dohod uzavřených EU s třetími subjekty pro členské státy
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2011 |
| Druh | Článek ve sborníku |
| Citace | |
| Klíčová slova | European Union, International Agreements, Third States |
| Popis | V právu EU platí jasné pravidlo, ne mezinárodní dohody, které uzavře EU s třetími státy nebo mezinárodními organizacemi svým jménem, jsou automaticky závazné nejen pro EU jako takovou, ale i pro její členské státy, které stranou těchto dohod nejsou. Z hlediska práva EU je toto pravidlo plně akceptováno a nebudí nádné pochybnosti. Z hlediska práva mezinárodního zde ale vyvstávají určité problémy. Členské státy EU, které nejsou smluvní stranou takové dohody, nejsou primárním účastníkem mezinárodně právního vztahu, který taková dohoda zakládá. Vzniká zde sekundární právní vztah? Jak a čím jsou určena práva a povinnosti takto ńiroce pojatých účastníků dohody? Můne se třetí stát dovolávat plnění závazků z dohody přímo vůči členskému státu EU? Mezinárodní právo za určitých podmínek připouńtí, aby mezinárodní smlouva zakládala práva a dokonce stanovila povinnosti nesmluvnímu státu. V praxi půjde o takové dohody, které sice uzavírá sama EU, ale které mohou z povahy věci provádět výhradně členské státy (např. Dohoda o vydávání mezi EU a USA). |