Zásadní objevy termodynamiky mezi lety 1824 a 1902
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2014 |
| Druh | Kapitola v knize |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Fyzika se v osmnáctém století stala vědou, které by bylo spravedlivé přiřadit přídomek mocná. Umožňovala exaktní předpovídání jevů, popis pohybu nebeských těles, výpočet a vysvětlení optických jevů a řadu dalších aplikací. To se nejen promítlo do dobové představy lidí a vědců, ale mělo to zcela konkrétní dopady v oblasti vojenství. Zároveň ale také představovalo nezbytný předpoklad pro možnou existenci průmyslové revoluce. Zvláště v západní Evropě vzniká nová vlna zájmu o vědu, jako o fenomén společensky zajímavý. I když demonstrační experimenty či přednášky často mohly mít ke skutečné vědě daleko, vzniklo příznivé klima pro rozvoj fyziky. Historiografická práce kombinuje metodu diachronní přístupu v tom slova smyslu, že buduje jednotlivé dílčí kapitoly časově a synchronní přístup, který nachází mezi těmito událostmi z různých období vztahy a souvislosti. Práce systematicky pracuje s primárními prameny s cílem porozumět nejen fyzikálnímu obsahu jednotlivých děl, ale nabídnout čtenáři širší interpretační rámec, který fyzikální objevy zasazuje do kontextu kulturního i technického. Na základě těchto metod představuje nejdůležitější ideje v chápání rovnovážné termodynamiky v letech 1824 -1902. Jde tak vlastně o zachycení intelektuálního vývoje celé klasické termodynamiky historiografickou metodou vycházející ze strukturalismu (Anales). |
| Související projekty: |