Následky porušení smlouvy – tradiční i méně tradiční nároky
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2014 |
| Druh | Kapitola v knize |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Dne 1. ledna 2014 se v České republice stal účinným nový občanský zákoník. Jeho primárním účelem je regulace vnitrostátních právních vztahů vznikajících na území České republiky. V tomto kontextu bude také nejčastěji aplikován soudy či rozhodci. V současné době je však pravděpodobné, že soudy či rozhodci v České republice budou řešit i spory vzniklé ze soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem. Jedním z takovýchto vztahů jsou i mezinárodní obchodní transakce založené na smlouvě, ve které je přítomen mezinárodní prvek. Pokud soudy či rozhodci v České republice řeší spor z mezinárodní obchodní transakce, nemohou bez dalšího aplikovat své hmotné právo. Musí nejprve určit, které hmotněprávní normy mají použít. Za tímto účelem zpravidla použijí své kolizní normy a určí rozhodné právo. Pokud bude tímto právem právo české, budou aplikovat nový občanský zákoník. Nelze však přehlédnout, že Česká republika je vázána mezinárodními smlouvami obsahujícími unifikovanou hmotněprávní úpravu mezinárodních obchodních transakcí, které by měly být aplikovány přednostně. Nejvýznamnější z nich je Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží („Vídeňská úmluva“). Kromě toho v oblasti mezinárodních obchodních transakcí hrají nezanedbatelnou roli nestátní pravidla upravující smluvní závazkové vztahy. Z těchto uveďme především „soukromoprávní kodifikace“ v podobě Principů mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT z roku 2010 („Principy UNIDROIT“) a Principů evropského smluvního práva („PECL“). I přes existenci těchto dokumentů v případě mezinárodních obchodních transakcí stále zůstává poměrně velký prostor, kde může být aplikován vnitrostátní zákon v podobě nového občanského zákoníku. Je tedy zřejmé, že k aplikaci nového občanského zákoníku na mezinárodní obchodní transakce bude docházet. |
| Související projekty: |