Časová kompenzace prostorového znevýhodnění
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2014 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Příspěvek se na příkladu uživatelů a uživatelek elektrických invalidních vozíků zabývá otázkou, jakým způsobem se lidé s „odlišnými těly“ skrze pojetí času vztahují k prostoru. Na obecnější úrovni se jedná o otázku, jakým způsobem pojetí času ovlivňuje individuální pojetí prostoru. Příspěvek vychází z fenomenologické tradice a opírá se především o dílo Merleau- Pontyho. Ve svých myšlenkových konstrukcích se tak zakládá na předpokladech, že (i) zkušenost s prostorem získáváme prostřednictvím vlastního těla, (ii) tělo konstituuje naše pojetí prostoru i času a (iii) „odlišná těla“ pojímají prostor i čas odlišnými způsoby. Dekorporealizace neboli odtělesnění časoprostorové zkušenosti představuje způsob oddělení času a prostoru a způsobuje jakési „odčasení“ prostorové zkušenosti. Pokud tedy po vzoru Merleau-Pontyho chceme přijmout vlastní tělo jako základ prostorové zkušenosti, pak zároveň musíme nechat opětovně srůst prostorovou i časovou zkušenost v jeden celek. Korporalizace neboli „otělesnění“ prostorové zkušenosti je tak v této intepretaci pouze jiným označením pro její „očasení“. Vyjadřuje tak odklon od studia uměle očištěné zkušenosti s prostorem současně s příklonem ke studiu zkušenosti jediného srostlého časoprostoru. Jinými slovy tělo se do výzkumu prostoru vrací skrze čas a čas je s prostorem spojen skrze tělo. Příspěvek vychází z principů zakotvené teorie, prezentuje výsledky získané pomocí kvalitativních metod - zúčastněného pozorování a semistrukturovaných rozhovorů. Empiricky se tak opírá o zkušenosti čtyř uživatelů a jedné uživatelky elektrického invalidního vozíku s diagnostikovanou svalovou dystrofií. |
| Související projekty: |