Opoziční smlouvy „za kopečky“ II.: Byl pakt ČSSD a ODS z let 1998–2002 demokratickou deviací?
Autoři | |
---|---|
Rok publikování | 2013 |
Druh | Článek v odborném periodiku |
Časopis / Zdroj | Středoevropské politické studie |
Fakulta / Pracoviště MU | |
Citace | |
www | http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=606 |
Doi | http://dx.doi.org/10.5817/CEPSR.2013.4.284 |
Obor | Politologie a politické vědy |
Klíčová slova | minority governments; support party; Opposition Agreement; Czech Republic; Denmark; Sweden; New Zealand; Italy |
Přiložené soubory | |
Popis | Toto je druhá část článku, jehož první část byla publikována v předchozím čísle časopisu. Opoziční smlouva z července 1998 dala ČSSD možnost zformovat jednobarevnou vládu, přičemž tato strana získala garanci občanských demokratů, že nepodpoří vyslovení nedůvěry vládě. Hlavním ziskem ODS byly pozice ponejvíce v parlamentu, což se vyskytuje i u některých podobných uspořádání v zahraničí. Nicméně ODS nezískala přímou možnost ovlivňovat exekutivu, jako to umožňuje institut ministrů mimo kabinet na Novém Zélandu nebo politických poradců na ministerstvech ve Švédsku. Text Opoziční smlouvy nezahrnoval ustanovení o programové spolupráci s důležitou výjimkou představy rozsáhlých reforem politického systému země, která ale nebyla blíže specifikována. Právě tento nedostatek přispěl ke konci roku 1999 ke krizi Opoziční smlouvy (zvláště důležitá byla neshoda ohledně reformy volebního systému). Společně s problémem, jak zajistit schválení státního rozpočtu, to vedlo k nové dohodě obou velkých stran nazvané Toleranční patent. Toleranční patent sice na jedné straně výrazně posílil kooperaci ČSSD a ODS, ale na druhé straně ani on nevytvořil silně institucionalizovanou dohodu o spolupráci. |
Související projekty: |