Učím studenty hrát si s daty, říká oceněný pedagog Michal Kvasnička

28. 1. 2025 Kateřina Eliášová

Michal Kvasnička na Ekonomicko-správní fakultě MU | Foto: Martin Pavlík

V nedávné době převzal prestižní ocenění MŠMT – Cenu za vynikající vzdělávací činnost na vysoké škole, a dlouhodobě vysoko skóruje ve studentských anketách. Zajímalo nás, v čem podle doktora Michala Kvasničky tkví kouzlo dobrého učitele a jak vnímá současné studující.

Jaké jste měl Vy sám v životě štěstí na učitele? Ovlivnil Vás někdo z nich na cestě k budoucímu povolání?

Měl jsem štěstí na spoustu skvělých učitelů, ze kterých bylo cítit nadšení pro jejich práci i pro obor, který učili.

Co tedy podle Vás dělá dobrého učitele – je to kvantum a kvalita znalostí, které předává, nebo spíš osobnost a schopnost inspirace?

Určitě kombinace obojího. Já sám se snažím předat poměrně hodně informací. Ale samotné informace nestačí. Současně je potřeba studentům pomoct nové znalosti reálně používat. A to se naučí jen tak, že budou sami zkoušet něco s nimi dělat. Proto v Mikroekonomii chci, aby se snažili řešit různé příklady, na kterých teprve zjistí, jestli rozumí teorii. V datové analýze chci, aby si s daty hráli – aby si s nimi pořádně „ušpinili ruce.“

Současně však platí, že lidé potřebují i hodně znalostí. Nestačí si je podle potřeby googlovat. Kreativita se někdy vysvětluje jako schopnost spojovat si věci, které má člověk na různých „poličkách“ ve své hlavě. Pokud jsou ale ty „poličky“ prázdné, člověk toho moc nevymyslí. Naopak, čím víc toho člověk ví, tím může být kreativnější.

Máte nějaké metody, jak studenty motivovat, co na ně funguje?

Dnešní studenti potřebují, abychom jim víc věcí ukazovali na konkrétních příkladech. Kdysi bylo možné vysvětlovat teorii pomocí rovnic, matematických výrazů a grafů. To už dnes v prvním ročníku přestává nefungovat. Takže je postupně nahrazuji příklady z reálného života, na kterých danou látku většinou pochopí. Skvělé jsou taky experimenty a simulace. Kdybych měl víc času, tak bych u každého tématu v Mikroekonomii dělal aspoň jeden experiment. Ve vyšších ročnících už ale samozřejmě používám i mnohem formálnější aparát. Ale i zde jsou simulace k nezaplacení.

Učení Vás tedy stále baví?

Bez toho se tato práce nedá dělat. Mně dělá učení radost a snažím se ji předat dál. Při výuce energii vydáváte, ale zároveň ji od studentů dostáváte nazpátek.

Studenti Vám vyjádřili ocenění v anketě, kde se hodnotí spokojenost s výukou. Jak byste Vy ohodnotil současnou generaci studujících?

Nezdá se mi, že by se dnešní studenti nějak zvlášť lišili od toho, jací jsme byli my. Určitý rozdíl je v tom, jak připravení přicházejí ze střední školy. Tady se mezi nimi rozevírají nůžky, zejména v matematice. Někteří mají stále skvělé znalosti a umí je dobře použít, ale mnozí jiní s matematikou zápasí. Asi i kvůli tomu mnozí z nich upřednostňují praktické ukázky před formálními důkazy. My pak musíme tento handicap nějak vyrovnat. Na druhou stranu jsou určitě jsou lepší v angličtině, než jsme byli my. Další rozdíl se týká jejich motivace a sebevědomí. Překvapivě je potřebujeme mnohem víc motivovat a povzbuzovat, že to zvládnou. Naštěstí jim mohu říct, že pokud se zvládli na školu dostat, mají dost talentu na to, aby ji zvládli i úspěšně dokončit – pokud budou ochotní vynaložit odpovídající úsilí.

Celkově se ale za dobu své existence naše fakulta velmi výrazně posunula nahoru, takže i když přijímáme i méně připravené studenty než před třiceti lety, dokážeme je v průběhu studia dostat na podstatně lepší úroveň než kdy dřív.

Od uchazečů často slyšíme, že se obávají vysokoškolské matematiky. Co byste jim poradil?

Já považuji matematiku za skvělý nástroj, protože je to přesný popis jakékoli operace. Díky ní můžeme mnohem lépe sledovat, jestli je nějaká argumentace platná, než když používáme jen slova. Je to prostě nástroj na přemýšlení. Kromě čisté matematiky potřebujeme k popisu a zkoumání světa i spoustu statistiky a ekonometrie. Takže pokud je pro někoho matematika výrazný strašák, asi naše fakulta nebude úplně pro něj. Pokud se ale nebojí a má jen nedostatky ze střední školy, kolegové mu je rádi pomohou dohonit.

V uplynulém roce jste dostal za výuku prestižní cenu, studenti si Vás chválí. Jak důležitá pro Vás taková zpětná vazba je?

Bez zpětné vazby bych nemohl učit. Tak, jak se v čase mění studenti, musím přizpůsobovat i to, jak je učím. Nejdůležitější zpětnou vazbu mi poskytují cvičení, kde mohu vidět, co studentům jde a co ne, jaké mají otázky, co je baví a co ne a jaký způsob vysvětlení jim nejvíce vyhovuje. Druhou nejdůležitější zpětnou vazbu mi poskytuje předmětová anketa. Studenty prosím, aby mi ji vyplnili – jak to, co se jim líbilo, tak i to, co se jim nelíbilo nebo co by chtěli, abych dělal jinak. Na základě všech těchto informací výuku měním tak, aby pro byla pro studenty co nejpřínosnější. Ocenění MŠMT mě samozřejmě také těší, ale vnímám ho spíš jako pochvalu pro celou fakultu, nejen pro mě.

Děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho inspirace pro práci se studenty v roce 2025.


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.