Nepříjemná teplota, hluk a nedostatek soukromí. Lidé pracující v open space kancelářích si často stěžují na kvalitu pracovního prostředí. Řešení hledá od začátku roku mezinárodní výzkumný tým, jehož součástí jsou i vědci a vědkyně z ECON MUNI. Podle docenta Jakuba Procházky budou mít brněnští výzkumníci a výzkumnice na starost etické otázky, ekonomické analýzy a tvorbu business modelů.
Nevhodný design pracovního prostředí může vést třeba k vyššímu stresu nebo ke konfliktům na pracovišti. Důsledkem toho je pak horší psychická pohoda zaměstnance, nižší pracovní spokojenost, nižší výkon, větší riziko vyhoření a větší tendence odejít z organizace. Náš projekt se věnuje zejména designu tzv. open space kancelářských prostor. Tam je častým problémem například nastavení teploty v kanceláři. Těžko se hledá taková teplota, aby si někdo nestěžoval na zimu nebo na teplo.
Nemáme statistiky týkající se frekvence stížností. Součástí první fáze projektu bude identifikace nejvýznamnějších faktorů, které ohrožují pohodu a zdraví zaměstnanců na sdíleném pracovišti. Z komunikace s podniky a zaměstnanci plyne, že se stížnosti zaměstnanců v open space často týkají právě teploty a také hluku. Open space dokáže efektivněji využít kancelářskou plochu a může podpořit vzájemnou komunikaci a spolupráci zaměstnanců. Na druhou stranu se lidé navzájem více ruší, je náročnější soustředit se na práci a je zde omezené soukromí.
Jedním z řešení jsou flexibilní pracovní doba a částečná práce na dálku. Výše zmíněné nároky zmírňuje, pokud je jim člověk vystaven, jen část své pracovní doby. Prostě když potřebuji klid na práci, tak můžu zůstat doma nebo jsem na pracovišti v době, kdy tam je méně lidí. To ale není řešení pro každého. Ne každý má doma vhodné pracovní prostředí, a ne každý může nebo chce být na pracovišti brzo ráno nebo až do pozdních večerních hodin. Příkladem jsou třeba rodiče malých dětí. Dalším možným řešením je adaptivní architektura.
Adaptivní architektura je flexibilní architektura, která se dokáže přizpůsobovat potřebám uživatelů. Představte si, že si i v open space mohou zaměstnanci nastavit různou teplotu pro různá pracovní místa. Nebo, že můžete spouštět a stahovat protihlukové příčky podle toho, zda se potřebujete soustředit na svou práci nebo komunikovat s kolegy. Adaptivní architektura umožňuje měnit pracovní prostředí mimo jiné dle momentálních potřeb organizace a zaměstnanců, a tím přispět tomu, aby bylo pracovní prostředí příjemnější a méně zatěžující.
Projekt by se měl věnovat negativním dopadům pracovního prostředí na duševní pohodu, zdraví a produktivitu kancelářských zaměstnanců. Měl by identifikovat negativní vlivy a hledat možnosti jejich omezení skrze prvky adaptivní architektury. Projekt tedy přinese nové poznání v oblasti zdravého pracovního prostředí a snad i praktické návrhy aplikovatelné při výstavbě nebo rekonstrukci kancelářských prostor, které přispějí ke zdraví a pohodě zaměstnanců.
Začal bych tím, co nebudeme dělat. Srdcem projektu budou experimenty v tzv. živých laboratořích, které budou testovat jednotlivé prvky adaptivní architektury. Příprava, realizace a vyhodnocení těchto experimentů bude na dalších partnerech projektu. Nicméně my budeme přítomni při přípravě i vyhodnocení experimentů díky rolím, které v projektu zastáváme, totiž manažera etiky a partnera odpovědného za integraci doporučení.
Do role manažera etiky patří koordinace etických témat ve výzkumu. To zahrnuje třeba komunikaci s etickými komisemi posuzujícími jednotlivé experimenty, konzultace nastavení experimentů stran etických požadavků, zajištění pravidelných zpráv týkajících se etiky v projektu a také zvažování etických aspektů doporučení, která z výzkumu vyplynou. Právě sladění doporučení vyplývajících z dílčí části projektu bude také naše starost. Budeme se snažit o to, aby byla srozumitelná pro manažery v developerských firmách nebo v podnicích uvažujících o využívání prvků adaptivní architektury.
V projektu jsme jediným partnerem s ekonomickým zaměřením. Máme na starosti cost-benefit analýzu navrhovaných řešení a vytvoření vzorových business modelů. Naším úkolem je tedy podívat se na to, do jaké míry se zkoumaná řešení z oblasti adaptivní architektury v konkrétním podniku vyplatí zavádět.
Vedle toho se s dalšími partnery podílíme na řadě dílčích úkolů. Naši zástupci jsou součástí řídícího výboru projektu, v Brně budeme organizovat jedno z projektových setkání, budeme realizovat průzkumy v českém prostředí, komunikovat s českými organizacemi, podílet se na realizaci workshopu pro aplikační partnery a potenciální uživatele výstupu z projektu i na přípravě odborných publikací.
Projekt "Situation-aware OrchestratioN of AdapTive Architecture – SONATA" je financován z programu Horizont Evropa, klastr 1 – Zdraví.
Docent Jakub Procházka absolvoval psychologii na Fakultě sociálních studií a finanční podnikání na Ekonomicko-správní fakultě. Je vedoucím katedry Podnikové ekonomiky a managementu, kde také učí předměty z oblasti řízení lidských zdrojů. Jeho výzkum se zaměřuje na faktory ovlivňující duševní pohodu, zdraví a pracovní spokojenost zaměstnanců.
Na projektu SONATA (Situation-aware OrchestratioN of AdapTive Architecture) se za ECON MUNI podílí také Alena Šafrová Drášilová, Tomáš Ondrářek, Vilém Pařil, Dominika Tóthová, Dušan Mladenović a Mikhail Monashev. Projekt koordinuje belgická univerzita Katholieke Universiteit Leuven. Kromě Masarykovy univerzity jsou zapojeny další čtyři výzkumné instituce a deset partnerů z aplikační sféry. Více informací o projektu a konsorciu naleznete zde.
S blížícím se koncem roku přinášíme shrnutí nejzajímavějších událostí a úspěchů z oblasti vědy a výzkumu na ECON MUNI. Naši vědci a vědkyně se podíleli na projektech s přímým dopadem na společnost, slavili úspěchy v grantových soutěžích nebo pomáhali politikům a veřejné správě dělat lepší rozhodnutí pomocí nové série tzv. policy reports.
Cenu děkana za vynikající disertační práci získala v září absolventka doktorského studia na ECON MUNI a experimentální ekonomka Katarína Čellárová. Ve svém disertačním výzkumu například zjistila, že vykořisťování je méně časté, pokud si lidé uvědomují, že si v budoucnu mohou s obětí vyměnit role. Odhalila také, že vítězové, kteří pro výhru více obětovali, mají pocit, že si zaslouží větší odměnu.
