Neviděné, neviditelné a nepředstavované město: když se prostor vtěluje časem
| Authors | |
|---|---|
| Year of publication | 2015 |
| Type | Appeared in Conference without Proceedings |
| MU Faculty or unit | |
| Citation | |
| Description | Městské prostory jsou primárně studovány jako graficky představované a vizuálně prožívané. Jejich podoba je zprostředkovávána skrze mapy, plány, obrazy či fotografie. Prostorová zkušenost, způsob orientace či představa prostoru jsou chápány a popisovány výhradně jako vizuální a vizualizovatelné. Nevizuální prostory města a nevizuální prostorové zkušenosti setrvávají stranou výzkumného zájmu. Příspěvek se tak na základě studia prostorové zkušenosti nevidomých osob zaměří na nevizuální „před-stavu“ urbánního prostoru. Představí, jak nevidomí lidé prožívají město, jak se v něm orientují i jak si ho „před-stavují“. Mapa užívaná k zobrazování prostoru i jazyk popisující prostorovou zkušenost reprodukují předpoklad předveditelnosti imaginární představy před sebe. Při komunikaci o nevizuálním prostoru tak vzniká hned dvojí bariéra: i) při primárním sdělování nevizuální zkušenosti a snaze ji porozumět a ii) při prezentaci výsledků výzkumu. Příspěvek se proto zabývá také otázkou, jak prostoru, prostorovosti a prostorové zkušenosti porozumět i bez grafické před-stavy a jak je vyjádřit nevizuálně. Nevizuální prostor nevidomých osob je primárně organizován časově, prostorové vzdálenosti jsou zapisovány do těl v podobě doby potřebné k jejich překonání a používané cesty jsou zapamatovány jako vyprávění s chronologicky organizovanou posloupností jednotlivých míst. Procházený a projížděný prostor je v případě zkušenosti nevidomých osob reprezentovaný časem, po který cesta trvá a organizován v lineární trasové logice – jedno místo za druhým. Příspěvek na základě specifické zkušenosti nevidomých osob ukazuje město a městské prostory jako časově organizovanou soustavu nevizuálních prožitků „bytí v místě“ a nabízí nikoliv představovanou ale tělesnou zkušenost města. |
| Related projects: |