Hranice domova v období karantény
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2021 |
| Druh | Další prezentace na konferencích |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| Popis | Prožívání domova je silně ritualizované. Vedle rutin jsou v našem sociokulturním okruhu důležitými aspekty chápání domova také pocit bezpečí a s tím související moc nad jeho hranicemi. V mnoha ohledech si uvědomujeme jeho existenci až ve chvíli, kdy jsou neměnná domácí pravidla, zvyklosti a pravidelnosti narušeny nečekanými, ale i očekávatelnými událostmi, jako je odchod či smrt blízké osoby, náhlá nemoc či ztráta zaměstnání. Karanténa je bezpochyby jednou z nich. Praxe v období koronavirové krize je specifická různými aspekty: Zvýrazňuje roli ne-lidských aktérů a materiality, zvýznamňuje hranice a rituály ohraničování, posiluje hygienické diskurzy ne-čistoty a nalézá nové vizualizace okem neviditelného „nebezpečí“ (samotného viru, procesů dýchání, kýchání či celé ikonografie hygienických příkazů a doporučení). V autobiografické (tedy empirické) části příspěvku se zaměříme na následující: Jakým způsobem jsme překračovali hranice našich domovů v období karantény? Jak jsme promýšleli to, koho a jak vpustíme dovnitř, nebo jak vycházíme ven a vracíme se? Jaká hygienická pravidla jsme dodržovali? A jak jsme strukturovali časoprostorové hranice uvnitř našich domovů, včetně hranic práce? Reflexe těchto našich vlastních praktik nám pomůže zaměřit se na výše zmíněné aspekty prožívání domova: bezpečí, hranice a rituály; přesněji na proměny rutinizované praxe formování a udržování jeho hranic, a to vnitřních i vnějších. Přináší zkušenost z jara 2020 do našeho chápání a praxe domova něco nového, nebo jen posiluje některé z jeho aspektů, které se vyvíjely v průběhu posledních dvou století? Je-li moderní domov projevem individualizace západní společnosti, není karanténa dovršením tohoto procesu? A jakými způsoby jsme nová karanténní pravidla opouštěli, respektive opouštěli jsme je vůbec? |
| Související projekty: |