Ekologický kontrast pramenišť pro chrostíky: změny v poměru specialistů a generalistů podél gradientu minerální bohatosti
| Authors | |
|---|---|
| Year of publication | 2014 |
| Type | Conference abstract |
| Citation | |
| Description | Prameništní slatiniště jsou do značné míry izolované biotopy díky specifickým podmínkám prostředí. Můžeme je proto považovat za ostrovy obklopené okolní matrix tvořenou jak terestrickými, tak ostatními vodními stanovišti. Tato ostrovní stanoviště mohou být kolonizována jednak specialisty („interpatch dispersers“) ze sousedních slatinišť, a jednak generalisty z okolní krajiny („matrix-derived species“). Ekologický kontrast je dán poměrem těchto dvou skupin, přičemž roste s vyšším podílem specialistů. Hlavním gradientem prostředí, který určuje bohatost a druhové složení společenstev na slatiništích, je gradient minerální bohatosti („poor-rich gradient“). Lze předpokládat změnu kontrastu podél tohoto gradientu, přičemž se očekává, že podíl druhů vyskytujících se pouze na slatiništích oproti druhům, které obývají i vodních biotopy v okolní bude vyšší na koncích gradientu (tedy na bazických pěnovcových slatiništích a na kyselých, minerálně chudých rašeliništích). Naopak ve střední části gradientu, kde se slatiniště ekologicky příliš neliší od okolních vodních biotopů, lze očekávat kontrast nižší. Tato studie se zabývá mírou kontrastu slatinišť v oblasti Západních Karpat. Bylo srovnáváno druhové složení společenstev chrostíků (Trichoptera) na šesti pramenných stružkách o rozdílné minerální bohatosti a potocích v jejich blízkosti, reprezentujících druhový potenciál okolní matrix. Celkem bylo zjištěno 45 druhů chrostíků v 2178 jedincích. Společenstva pramenných stružek a potoků se do značné míry lišila v případě všech minerálních typů slatinišť, avšak nejvyšší podíl slatiništních specialistů, a tedy i nejvyšší kontrast, byl dle předpokladů na koncích minerálního gradientu. Studie byla financována grantovým projektem P505/11/0779 a MUNI/A/0788/2013. |
| Related projects: |