Jak si vybrat tu správnou „výšku“
Správný výběr vysoké školy může zásadně ovlivnit to, jak budeme v životě spokojení a úspěšní. Co všechno vzít v úvahu a na co nezapomenout, pokud chcete posoudit všechna pro a proti, vám poradí následující článek.
Současnost a budoucnost fakulty stojí na základech, které vybudovali. Podíleli se na jejím rozvoji a pomáhali ji formovat do dnešní podoby. Bývalí děkani Antonín Slaný, Ivan Malý a Martin Svoboda se k příležitosti třicátého výročí Ekonomicko-správní fakulty podívali nejen zpět, ale také do současnosti a budoucnosti fakulty.
A. Slaný: Zájem o ekonomii a o národohospodářský pohled na fungování ekonomik. Také možnost neustálého kontaktu s mladými lidmi a s generací, která je odhodlána přiložit ruku k dílu – to se mi potvrdilo a děkuji za to. Na ESF působím už od jejího vzniku, byl jsem členem takzvané přípravné komise, která vznik fakulty po všech stránkách připravovala.
I. Malý: Na fakultě jsem už od jejího začátku. Pracoval jsem předtím na Ústavu ekonomiky a řízení nevýrobní sféry. V době, kdy ESF vznikala, jsem byl na stáži v Belgii. Po návratu jsem prošel výběrovým řízením a stal se jedním z vůbec prvních vyučujících.
M. Svoboda: Na ESF jsem začal pracovat jako asistent na Katedře podnikového hospodářství, následně jsem začal působit jako asistent na Katedře financí.
A. Slaný: Vybaví se mi velice úspěšný projekt, spolehlivý a progresivní tým jak akademických, tak neakademických pracovníků.
I. Malý: Skupina kvalifikovaných, zapálených a svému řemeslu oddaných lidí, kteří dokáží motivovat druhé. Když máte kolem sebe kvalitní pedagogy a kolegy, je pak radost chodit do takové práce.
M. Svoboda: Součást Masarykovy univerzity.
A. Slaný: Ve funkci jsem působil 14 let, byla toho tedy opravdu spousta. Zasazoval jsem se například o zkvalitnění vědy a získání zajímavých evropských projektů. Musím vzpomenout i dobu, kdy na fakultě připadalo na jednoho akademického pracovníka 49 studentů. Což mimo jiné znamenalo, že se studentům nemůžete plně věnovat, neznáte je a ani s nimi nemůžete příliš aktivně komunikovat. Změna tohoto schématu byla jednou z mých priorit programového prohlášení v roce 2012. Než jsem skončil ve funkci děkana, povedlo se nám číslo stáhnout na 25 studentů na jednoho akademického pracovníka.
I. Malý: Když jsem se ocitl v roli děkana poprvé, snažil jsem se především o kontinuitu, nepřicházel jsem s ničím zásadně novým. Posilovali jsme internacionalizaci fakulty, pracovali na zkvalitnění výuky. V mém druhém funkčním období se podstatně zvýšil počet studujících na fakultě. Snažili jsme se tedy o udržení a případné zvýšení kvality výuky pro takové množství studentů.
M. Svoboda: Zabýval jsem se vzdělávací, výzkumnou a provozně-manažerskou agendou.
A. Slaný: Jen v dobrém. Vzpomínám na tuto dobu velice rád a s pokorou. Je to služba. Služba akademické obci – pokud to myslíte vážně.
I. Malý: Cítím především velkou vděčnost vůči těm, kteří se mnou spolupracovali. A ano, dělat děkana je příjemné. Zároveň jde ale o časově náročnou práci. Nemohl jsem se příliš věnovat vlastní publikační činnosti, což mě mrzelo.
M. Svoboda: Nevracím se do minulosti.
A. Slaný: Nejvíce pyšný jsem na to, že se mi mé snahy ve funkci děkana dařilo uskutečňovat, a to ať už šlo o zkvalitnění vědy nebo úspěšné získání a ukončení celé řady evropských projektů. Časopis TÝDEN tehdy označil naši fakultu dvakrát za sebou za nejlepší ekonomickou fakultu v Česku. Zároveň je ESF dlouhodobě vůbec nejžádanější ekonomickou fakultou v republice, nebo těsně druhou.
I. Malý: Pyšný jsem na to, že mi kolegové z fakulty natolik důvěřovali, že mě zvolili děkanem i podruhé, ačkoliv jsem původně nekandidoval. Jsem hrdý na to, že jsem v nich zanechal dojem férového a spolehlivého šéfa, za kterého se nemusí stydět. Jsem také pyšný, že se nám dařilo vytvářet kvalitní nabídku programů a dosáhnout toho, aby byla fakulta přátelštější vůči svým studentům. To bylo vždy silnou stránkou ESF a věřím, že našemu vedení se toto podařilo udržet a možná i prohloubit. A pochopitelně mě těší, že se nám dařila internacionalizace. Vždy šlo ale o týmovou práci. Měl jsem velké štěstí na proděkany – například pan proděkan Smutný dělal svou práci tak skvěle, že na mě už toho moc nezbylo.
M. Svoboda: To ať posoudí druzí.
A. Slaný: Myslím, jsem přesvědčen, že univerzita opětovně ukázala jednu ze svých velkých předností – umět rychle reagovat na nestandardní situace. Takže určitě výborně.
I. Malý: Naprosto skvěle. Svědčí o tom i zpětná vazba od studentů, která je až překvapivě dobrá. Celá Masarykova univerzita se dlouhodobě chystala do zapojování distančních prvků do výuky. Nemuseli jsme chystat horkou jehlou novou a funkční infrastrukturu, byla už připravená.
M. Svoboda: Je to jedna z dalších forem studia a možná naše budoucnost.
A. Slaný: Čeká nás toho ještě mnoho a nejhorší, co by nás mohlo potkat, by bylo nabytí falešného pocitu sebeuspokojení nad tím, co všechno se nám už podařilo zvládnout. Svět kolem nás se stále rychleji proměňuje. Věřím však v naši dobrou intuici a schopnost s předstihem reagovat na to, co se venku děje, a podle toho se také správně zařídit. Růst příležitostí pro naši školu vidím zejména v současném byznysovém prostředí, kde je hlad po kvalifikované pracovní síle, technicích či investorech. ESF je líhní mladých talentů majících potřebné znalosti a dovednosti, kteří jsou i dobře jazykově vybaveni, což je ideální kombinace pro firmy a prostředí v současném světě. A to je, podle mého soudu, to hlavní, kam fakulta musí v příštích letech směřovat.
I. Malý: Přál bych jí, aby měla i nadále mnoho talentovaných a nadaných učitelů. Lidi, které baví učit, které to baví dělat dobře. Lidi, kteří chtějí být dobří i v publikaci, a lidi, kteří dokážou objevovat nové věci a nové myšlenky. Když se fakultě toto podaří, dokáže přitahovat studenty, které to baví a zajímá a jsou motivovaní. Když se toto sejde, dokáže se fakulta vyrovnat s lecčím. Myslím si, že ESF má k tomuto směřování dobře našlápnuto. Dozrála generace učitelů, která v době mého působení ve funkci děkana představovala asistenty. Dnes se řada z nich prosazuje i na mezinárodním poli. Z mého pohledu je vlastně zbytečné fakultě něco přát, protože ona už to má.
M. Svoboda: Minimálně dalších 30 let.
Antonín Slaný je jedním ze zakladatelů Ekonomicko-správní fakulty. V letech 1999–2004 a 2012–2020 zastával roli jejího děkana. V roce 2005 byl jmenován profesorem v oboru hospodářská politika, je také emeritním prorektorem Masarykovy univerzity a členem RVH MU. Působí na Katedře ekonomie ESF, kde aktuálně vede třináct bakalářských a diplomových prací a je školitelem 4 doktorandů. Mimo akademickou půdu tráví rád volný čas na pěších túrách, v zimě se věnuje lyžování. Volné chvíle rád tráví také se svým malým vnukem.
Ivan Malý působí na Ekonomicko-správní fakultě už od jejího vzniku, tedy třicet let. Za tu dobu zastával mnoho manažerských funkcí, dvakrát byl zvolen děkanem, byl také vedoucím katedry a proděkanem. Ve funkci děkana působil v letech 2005–2007 a 2010–2012. „S blížící se padesátkou jsem pak měl pocit, že se blížím k vyhoření. Potřeboval jsem nové impulzy, a tak jsem využil nabídku pana rektora a stal jsem se prorektorem pro internacionalizaci,“ vzpomíná Malý. Tuto pozici zastával od roku 2012 do roku 2019. Aktuálně působí na ESF jako docent na Katedře veřejné ekonomie. Ve volném čase se rád věnuje rodině a golfu.
Martin Svoboda zpočátku pracoval na Ekonomicko-správní fakultě jako asistent na Katedře podnikového hospodářství a poté na Katedře financí. V letech 2005–2007 zastával funkci proděkana pro vnější vztahy a zahraničí, od roku 2008 působil ve funkci děkana, kterou vykonával dva roky. Nyní na fakultě působí jako docent a odborně se zabývá problematikou finančních trhů a investic. Volné chvíle tráví s rodinou.
Správný výběr vysoké školy může zásadně ovlivnit to, jak budeme v životě spokojení a úspěšní. Co všechno vzít v úvahu a na co nezapomenout, pokud chcete posoudit všechna pro a proti, vám poradí následující článek.
Ne všichni lidé žijící v Česku mají stejný přístup ke zdravotní péči. Potvrdila to nová analýza vědců a vědkyň z ECON MUNI a institutu SYRI. Horší přístup k péči praktických, dětských a zubních lékařů nemají jen lidé žijící v příhraničních oblastech, ale je problémem i ve Středočeském kraji. Nejrovnější přístup k tzv. primární péči má ve srovnání s ostatními kraji obyvatelstvo Zlínského a Jihomoravského kraje a Prahy.